Co pro Vás znamenají Vánoce ?
"Já Vánoce trávím většinou v rádiu za mikrofonem a doma. Mám radost z toho, že je celá rodina pohromadě. Vadí mi, jak se nám obchody a obchodníci snaží ty Vánoce maximálně znechutit a prodat nám úplně všechno. Když na mě od začátku listopadu útočí koledy z každýho repráku v obchodech a všude v reklamách a na poutačích potkávám tisíce mikulášů a ježíšků, kteří mi nabízejí vložky a toaletní papír ve slevě, mobilní telefon »zdarma« a všechny ty cetky, tak o samotnejch Vánocích jich mám plný zuby. Ale když chybí pokora politikům, nemůžu ji čekat od lidí, kteří dělají byznys."

Co si vůbec myslíte o politice ?
"Že to je velká špína. Baví mě sledovat, jak si kluci političtí mezi sebou všechno pečou. Věřil jsem Klausovi, než podepsal opoziční smlouvu. Vůbec nevím, koho budu volit. Ale ona politika není jen to, kdo sedí v parlamentu a na ministerskejch židlích. Já myslím, že politika je hlavně to, že někteří lidi kradou a někteří nemají co žrát, taky, že když půjdete večer po Brně a okradou vás, tak se jim budete muset omluvit a podepsat prohlášení, že nejste rasista nebo když si každej rok musíte koupit dálniční známku a jedete z Brna do Prahy a dálnice je pětkrát zavřená."

Patříte mezi oblíbené moderátory, vyšla Vám dvě CD, kuchařka, na Vaši talk-show »Hvězdy nad Brnem« se shánějí vstupenky jako kdysi na Provázek. Co je podstatou vašeho úspěchu ?
(smích) "Úspěchu? Víte, já nevím, jak se pozná úspěch. Já se za úspěšného nepovažuji. Když vás lidé znají z rádia nebo z pódia je to jiný úhel pohledu, ale o těch slabých místech se už tolik neví. Já jsem si zažil, když vám lidé tleskají a taky když po vás šlapou. Já osobně bych nepovažoval za největší úspěch nějakou mediální megaslávu, ale za mimořádný úspěch považuji, když mi posluchači a diváci rozumí a já rozumím jim." Písničky, které zpíváte mají hodně blízko k šansonu. Jak jste se dostal od country k tak těžkému žánru? "Já totiž tak úplně nevím, co to je šanson. U mě je to jednoznačně pocitová záležitost. Buď písničku cítím nebo ne. Já mám country muziku do dneška rád, ale to celé byl asi zákonitý vývoj. Navíc se nějak moc rozdělováním hudby na žánry nezabývám. U country stačí, když si dáte na hlavu klobouk a už jste »jejich«. Je pravda, že u šansonů je mnohem těžší přesvědčit posluchače. S klavíristou Petrem Svozílkem a basistou Pavlem Štarhou pracujeme na takovém klubovém recitálu a to jsou vlastně šansony."

Co Vás v poslední době naštvalo nebo co Vám dokáže pokazit náladu ?
"V poslední době mě asi nejvíc naštvala válka v Afghánistánu. Nevěřím ani Ládinům ani Amíkům. Válka je svině a doplatí na to obyčejní lidi. Je to celé důkaz toho, že politikům je naprosto jedno, co se děje s řadovejma lidma. A co mi dokáže zkazit náladu? Hmm? Těch věcí asi není moc, ale třeba když vidím houkající sanitku, jak vjíždí do dětské nemocnice. Taky, když se vždycky přesvědčím o svejch vlastních chybách, nějak si na ně neumím zvyknout."

Považujete se za šťastného člověka a myslíte, že se každý člověk dočká svého štěstí ?
"Já budu skutečně šťastným, až budou šťastní lidé kolem mě a s tím čekáním a štěstím to máte tak: Čekání je jistě kus našeho života, ale záleží, jestli čekáte na lavičce v parku na příchod člověka, kterého milujete nebo jestli čekáte v čekárně vašeho zubního lékaře. (smích) A s tím štěstím? Básník Voltaire napsal, že štěstí je jen sen, ale bolest bývá skutečná."

A co takovéto pragmatické štěstí? Sázíte třeba Sportku ?
"Sportku budu vsázet až se bude vyhrávat zdraví a rozum, zatím jsou tam pro mě slabé výhry. Peníze se snažím vydělávat prací, tedy přesně řečeno tím, že předstírám, že umím moderovat nebo zpívat." (smích)

O vás se ví, že si tykáte se spoustou slavných a známých lidí. Jak to děláte ?
"No...(smích) Vidíte, zrovna s váma si, ale netykám, ale mohli bysme, né?? (smích) Tak takhle to dělám." Když jsem poslouchal tvoje CD "V houpací síti", přemýšlel jsem, kdo asi tak patří mezi tvoje hudební oblíbence. A koho máš rád mimo muziku…
"Ti hudební: Jarek Nohavica, Jiří Suchý, Beatles, Sting, Vašek Neckář a teď si prožívám takové muzikálové období. Viděl jsem během pár měsíců dvanáct muzikálů, ale nejvíc se mi líbí brněnské Jeptišky. V těch mimo-hudebních oblíbencích stále vedou Ota Pavel a Václav Hrabě. Některé Pavlovy povídky umím zpaměti a Hrabětovy básně skoro všechny. Mám rád obrazy Martina Foretníka, no a taky divadlo, paní Galatíkovou, Viktora Preisse, Bolka, ale to jsem určitě na spoustu lidí zapomněl. Mezi politiky už bohužel oblíbence nemám. Jo a taky mám v oblibě několik dobrých kuchařů a cukrářů."

Když jsem četl několik tvých rozhovorů z minula, tak je pravda, že vždy mluvíš o divadle. Nějaká divadelní role není na obzoru ?
"Já jsem během dvou let dvě divadelní role odmítnul. Divadlo se nedá dělat na půl a těžko bych vedle toho stíhal rádio, kapelu atd., když pominu skutečnost, že nejsem herec. Ale! Kdyby přišla nabídka na roli v nějakém hudebním představení, tak bych do toho šel. Pro mě je důležitý divadlo i jako pro diváka. Kdybych jednou nemohl chodit do divadla, představuju si, že bych měl takovej zvláštní pocit, něco jako kdyby Amíci znárodnili Bin Ládinovi mešitu." (smích)

Na co se těšíš v roce 2002 a třeba v té blízké a vzdálené budoucnosti ?
"Na rok 2002 mám jen a jen pracovní plány z těch mimopracovních pouze to, že hodlám rozšířit moje akvárium o další dvě rybičky, zatím tam mám dvě. Jmenují se Čuk a Gek. Měl jsem původně tři, ještě jednu takovou velkou žlutou a ta se jmenovala Žltačka, (to je slovensky žloutenka) ale ta už je na pravdě Boží. Byla už stará, měla potíže s tlakem a kulhala na levou žábru. Ty dvě nové se budou jmenovat Mulder a Scullyová. To bude tak někdy v září. V blízké budoucnosti tak rok, dva bych rád natočil desku šansonů a vydal knížku mých rozhovorů s českými hvězdami. A ta vzdálená budoucnost?? No až se bude můj synovec Honzík ženit, tak si nechám ušít nové sako, půjdu k holiči, našemu psovi dám mašli, nechám se pozvat na veselku, tam pronesu slavnostní řeč, domů půjdu pěšky a budu si zpívat: »však pryč jsou ty chvíle, kdy jsem já bejvával mlád«, budu to myslet vážně a od toho dne budu starý."

Otázky: Petr Knötig