Luboš Xaver Veselý je opravdu dobrý řidič. Během naší cesty z Prahy do Brna stačil jíst, pít, telefonovat, zpívat, mávat na stopaře, i ukazovat zdvižený prst hlídkujícím policistům, a zároveň se usilovně soustředit na naše povídání. Na jižní Moravě je Xaver známý jako zpěvák a showman, avšak v celostátním měřítku proslul především jako moderátor pořadu „Křížový výslech" na Frekvenci 1.

Xavere, o co vlastně jde ve tvém "Křížovém výslechu" ?
Je to show, kde se může takřka vše. Snažím se své hosty přimět, aby dokázali odpovídat na cokoliv. Aby se otevřeli posluchačům do té polohy, kterou jinak skrývají. Většina mých hostů totiž pochází ze světa velkého showbyznysu a mají svoji určitou mediální masku, či tvář, kterou lidem nastavují. Nechci jim ji sundávat, chci, aby ji odložili sami. Aby mluvili o sobě, ne o své image. Proto se snažím bavit o věcech, o kterých s nimi takhle veřejně ještě nikdo nemluvil. Mě nezajímá, jaké písničky jsou na nové desce zpěvačky, mě zajímá, kdy například ta zpěvačka šlápla naposledy do psího hovínka. V podstatě neexistuje věc, na kterou bych se nemohl zeptat. Není to žádná analýza osobnosti, je to především show, zábava.

Dnes máš za sebou malé jubileum: dvou set padesátý díl pořadu. Dvě stě padesát osobností, to už je pěkná řádka. Kdo tě nejvíce zaujal, kdo naopak zklamal ?
Jsou lidé, u kterých očekávám, že budou skvělí, a oni potom opravdu jsou. To je případ Gotta, Klause, Lucky Bílé nebo Miloše Formana. To jsou mé srdcové sedmičky. Ale například od Vladimíra Remka jsem vůbec neočekával, že se z něj vyklube tak vtipný a pohotový partner do debaty. Nebo Filip Renč. Toho se zeptám, jaké má spodní prádlo, a on se mi ve studiu přímo ve vysílání svlékne do trenek! A kdo mě zklamal? Nevím, jestli se dá mluvit přímo o zklamání, ale třeba s Veronikou Žilkovou či s Pavlem Landovským jsme se asi nepotkali úplně ve správnou dobu…

Občas se ti podaří některým hostům opravdu pořádně "zatopit". Jak potom reagují, když do éteru pustíš písničku? Vy jste tam sami zavření, docela napjatá situace. Vyčítal ti někdo něco ?
Někdy je opravdu trapné ticho, ale to se dá rozhýbat, třeba povídám o písničce, která zrovna hraje. Záleží na různých lidech. Třeba Vladimír Železný se během výslechu tak trochu vychloubal, že je zkušený znalec vína. Protože jsem s tím počítal, tak jsem vytáhl zpod stolu připravenou láhev Cabernetu se zakrytou etiketou, nalil jsem mu a požádal ho, zdá pozná, co pije. Vše samozřejmě naživo, přímo do éteru. A on říká: hmm, tak to je Frankovka! Mezi znalci vína je to taková "minela", jako by řekl, že to je Coca-cola. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Jenomže Železný je hráč. On ví, že když někdo hraje a prohraje, musí platit. Takže žádné vyčítání, uznal, že dostal férovou ránu. Potom už jsem rány chytal já… (smích)

A co tvůj výstup s Ivetou Bartošovou? Prý si po skončení pořadu poplakala. Nedáváš občas najevo své sympatie či antipatie ?
Ach, Iveta. Ono to je dost nafouklé, ve studiu to rozhodně nijak napjaté nebylo, nic mi nevyčítala. Pak ale řekla do novin to, co řekla, a od té doby neustále poslouchám, jak nemám Ivetu rád.

A máš? Opravdu ti jí nebylo líto ?
Mně je jí líto i dnes… Samozřejmě, že se snažím jakékoliv pocity sympatie, nebo antipatie vytlačit z mého projevu, avšak pokaždé se to podařit nemusí. Ale já jsem náhodou moc rád, že Iveta Bartošová zpívá, je to lepší, než kdyby prodávala drogy (smích). Ne, vážně, já opravdu nechci nikomu v mém pořadu ublížit, pokud se to někdy stalo, tak mě to upřímně mrzí, protože jsem v podstatě hoch od Bobří řeky… (smích)

Dostal někdo naopak tebe ?
Třeba Jaroslav Dušek nebo Petr Čtvrtníček. To jsou profesionální recesisté. Když mi začne pan Dušek z ničeho nic ve studiu kokrhat, zrovna, když chci uvést písničku, tak to jsem do kouta zahnán já (smích). Těžko je něčím vyvedeš z rovnováhy, oni se nedají nachytat, berou to jako srandu. Pro mě to jsou perné chvilky, pro posluchače jistě nesmírná zábava.

Představ si, že si můžeš vybrat bez omezení do svého pořadu jakoukoliv světovou osobnost, koho bys pozval? Na co by ses zeptal ?
Gorbiho, tedy Michaila Gorbačova. Zeptal bych se ho, jak se každý večer usíná člověku, který ví, že přehodil výhybku celému světu.

Máš vůbec nějaké moderátorské vzory ?
Samozřejmě, jsou moderátoři, jejichž práce si nesmírně vážím a které obdivuji. Lidé, co si sednou k mikrofonu a hrnou to ze sebe a třeba u toho ještě umí dělat show. Tuhle schopnost jim hrozně závidím. A moc si vážím toho, že mohu na Frekvenci 1 pozorovat tyto lidi přímo v akci a dívat se pod ruce třeba Lucii Výborné, Petrovi Novotnému nebo Jitce Asterové.

Co prozradíš o Xaverovi, který zrovna nepracuje ? Jak relaxuješ ? Co rád děláš ? Jaké sbíráš známky, či zvířátka ?
Já mám takovou libůstku, sbírám hrnečky. To je moc krásné. Dělám to už tři roky, zatím mám jeden a moc mě to baví. Poslední dobou jsem začal zase chodit do kina. Jo, a chystám se do posilovny - to už šest let…(smích)

Ty jsi milovník divadla. Z křesla moderátora to nemusí být na jeviště zase tak daleko…
Z křesla moderátora? Já při moderování stojím, každý se tomu diví, ale je to tak. Já bych do divadla samozřejmě rád, dokonce byly i nějaké nabídky. Ale je to nesmysl. Divadlo je řemeslo, musíš ovládat techniku. Když máš na jevišti plakat, tak musíš umět v sobě něco zlomit tak, že začneš plakat. Musí ti to věřit divák v první řadě, stejně jako jednooký stařec vzadu na galerii. Na to je potřeba mít školu. Nechal by sis ode mě operovat žlučník? Taky bych musel prvně vystudovat medicínu, abych ho vůbec našel…

Co tvá kariéra zpěváka ?
Ta bohužel trpí. V současné době jsem asi opravdu především moderátor a teprve až pak všechno ostatní. Mrzí mě to, protože muzika hrála, a hraje v mém životě velmi důležitou roli. K písničkám si chodím poplakat. Ale v současné době je to pro mě spíš zájmově umělecká činnost… ale začínám přemýšlet nad deskou šansonů… Těším se na šňůru vánočních koncertů s Naďou Urbánkovou a skupinou Malevil.

Co tě vlastně umí rozhodit, kdy tě přechází smysl pro humor ?
Žertování je často maska, když se něčeho hodně bojím. Těch věcí, co mě umí uzemnit, není tolik, ale jsou. Třeba, když se začne někde válčit. Je mi jasný, že Saddám je grázl, ale taky mám strach, aby Amíci, v rámci zachování světového míru, jednou nezačali bombardovat Prahu. Nebo, před pár dny mi máma zavolala, že mi zemřel kamarád, se kterým jsem si hrával na vojáky a se kterým jsem vykouřil první cigaretu. Hodně jsem o tom přemýšlel, jak je to nespravedlivé, že někdo musí odejít ve třiatřiceti... Taky mi poprvé došlo, že se začíná kácet v našem lese… A pak, že je na nebi Bůh...

Jaký je vlastně tvůj postoj k náboženství ?
Myslím, že je to především dobrý byznys. Tedy dobrý, jak pro koho. Nemám rád ten bigotní fanatismus okolo toho, tu netoleranci. Myslím, že náboženství, a zvláště křesťanství, napáchalo na světě mnoho zla. Snažím se řídit vlastním rozumem, ne tím, co mi někdo přikáže seshora. Nedávno jsem seděl v jedné kavárně s čistokrevným katolickým knězem. Pořád dokola mi opakoval, že je něco napsáno v bibli… Tak mu říkám "Ty vole, víš co je každej den napsaný v Blesku?" Tyhle věci jdou okolo mě, víra je čistě osobní věc, a pokud mi ji někdo nevnucuje, tak mi to je jedno.

Setkáváš se se spoustou tzv. VIP, s řadou celebrit si tykáš. Myslíš si, že žiješ ve "velkém světě" ?
To asi ano, ale ono všechno má svoje. Občas mám pocit, že celý tzv. "velký svět" je trošku "bouře ve sklenici vody". Celkově si myslím, že po české republice se prochází jen po hříchu málo skutečných "veltmanů". Ta naše zemička je sice velmi krásná, ale šíleně malá. Celý "velký svět" po česku se stahuje na pár mediálně vyždímaných obličejů. Znáš to, předními dveřmi se do tramvaje nacpu já a ze zadních vypadne jedna a půl paní… (smích)

Tvůj ideální způsob odpočinku, resp. dobíjení baterek ?
Spánek, plavání, kavárny, restaurace, divadlo, les, projížďky autem, řízky, uzené maso, zákusky, zmrzlina, Hrabal, Saudek, Hegerka, Nohavica, Janžurka, Bolek… byl by to dlouhý seznam…

Dobře, blížíme se pomalu k Brnu. Nepociťuješ někdy takhle nostalgii, když se vracíš z Prahy ?
Ne. Já, když jsem zrovna v Praze a napadne mě, že bych si rád dal kávu třeba na Jakubském náměstí v Brně, tak prostě sednu do auta a na to kafe přijedu. Opravdu. Ale já mám Prahu strašně rád a jsem tam zatím dost krátce na to, aby pominulo mé okouzlení tímto městem. A pochybuji, že se to vůbec někdy stane. K Brnu mám samozřejmě pozitivní vztah, ale pokud se říká, že New York je město, které nikdy nespí, tak Brno je město, které spí pořád (smích). Ještě, že jsem doma v Tišnově…

Xavere, tak jsme právě dorazili do věčně spícího města. Děkuji za rozhovor.
Rádo se stalo. Počkej, ty z toho fakt budeš psát ten rozhovor? Pane Bože, stůj při mně… (smích)

Otázky: Lukáš Sedláček