Možná ho už znáte z éteru Frekvence 1, od září se s ním však můžete pravidelně setkávat i na Nově v obnoveném Prásku. Jak se na svou roli těší? Za jakých okolností by šel do domu Velkého bratra? Se kterými slavnými osobnostmi by v životě rád mluvil a co je jeho největším pracovním snem?

Říká se "nomen omen". Jste veselý člověk ?
Myslím, že asi ano. Jsem takový vesele smutný. Taky jsem trochu blázen a optimista.

Dočetl jsem se, že Xaver není vůbec vaše jméno – že je to jen přezdívka, kterou vám vymyslela programová ředitelka Frekvence 1 Barbora Tachecí. Je to pravda ?
Ano, je. Když jsem nastupoval na Frekvenci 1, tak se jí jméno Luboš Veselý zdálo příliš obyčejné. Takže mi dali na vybranou asi z pěti jmen, z nichž každé obsahovalo X. Xaver se mi z nich tehdy zdálo nejstravitelnější, i když jsem se s tím zpočátku vůbec nemohl srovnat. Postupem času jsem si ale uvědomil, že měla Barbora Tachecí pravdu a v duchu jsem se jí za to už mnohokrát omluvil. Ono to moje normální jméno opravdu moc nefunguje. Běžně se setkávám s tím, že mi lidé říkají "pane Xavere", nebo si dokonce spousta lidí myslí, že je to moje příjmení (smích). Xaver je prostě daleko zapamatovatelnější a jsem rád, že ho mám.

Nemáte ho ale ještě v občance, že ne ?
Nemám, ale chystám se na to! Bude to praktičtější, protože například včera mi přišla doporučená zásilka, která byla adresovaná na jméno Luboš Xaver Veselý, a oni mě to prostě nedali! Je to takový nepříjemný technický problém.

Na Frekvenci 1 pracujete už tři roky. Jak jste se k rozhlasové práci dostal ?
To je strašně dlouhá historie! Dlouhou dobu jsem se živil jako muzikant a když jsme s kapelou dotočili druhou desku, pozvali nás do Rádia Brno na rozhovor. A po něm ke mně přišel šéf tohoto rádia a říkal, že se jde podívat, kdo tam má tak charakteristický hlas – hlas, který není žádnému jinému podobný. Nabídl mi, jestli bych tam nechtěl něco moderovat. Já jsem myslel, že se zbláznil, protože jsem neuměl říct ani souvislou větu. A tak jsme se rozešli s tím, že to zkusíme. Přijel jsem ale z toho rozhovoru domů a na záznamníku jsem měl vzkaz, že mám tomu šéfovi znovu zavolat do rádia. Zavolal jsem a on mi říkal: "Nám onemocněl večerní moderátor, nemohl byste přijít už dnes?" Nastoupil jsem tam tedy s úplně čistou hlavou – vůbec nic jsem nevěděl o technice, nevěděl jsem, jak se co pouští a podobně. A pamatuji si, že bylo léto, bylo teplo, ale pršelo a ten ředitel mi říkal: "Vybírejte si muziku, jakou chcete, abyste se dobře cítil, a říkejte taky co chcete! Když budete mít pocit, že nemáte co říct, tak mlčte. A budete dělat od osmi do desíti!" A tak první, co jsem udělal, bylo to, že jsem si zapálil cigaretu a řekl jsem do éteru: "Já vám otevřu okno, protože venku krásně prší!" Pak jsem pustil písničku Lásko, voníš deštěm. A ten ředitel za mnou přišel a řekl mi: "To je skvělé, to má takovou atmosféru!". No a od té doby jsem tam byl každý večer.

To zní na dnešní dobu téměř neuvěřitelně. Co jste dělal pak ?
Kromě toho rádia jsem začal v brněnských divadlech dělat svůj pořad, který se dnes jmenuje Xaver Caffé, dva roky jsem také jezdil s Helenou Růžičkovou, která pro mě svým způsobem udělala strašně moc, ale se kterou jsme nakonec také dost ve zlém rozešli. A potom jsem se ocitl jako tiskový mluvčí České strany národně sociální, což byla neuvěřitelná zkušenost. Tam jsem zůstal do červnových voleb 2002 a ještě těsně před nimi jsem stihnul napsat e-mail Barboře Tachecí. 2. září jsem nastoupil do Frekvence 1.

Váš rozhlasový pořad se jmenuje Křížový výslech. Jak se na něj připravujete ?
Ten pořad je každý všední den, takže to ani není rádio, spíš je to řehole. Ale přesto mě to strašně moc baví. Já v žádném případě nechci nic předtáčet, protože to pak není ono – mám pak pocit, že se tam nemůže nic stát. Samozřejmě – máme připravené nějaké "konzervy" pro případ, že třeba nepřijde host, což se stane zhruba za půl roku. Ale nemám to moc rád.

Připravujete se ze dne na den ?
Většinou ne. Já ty hosty znám tak týden nebo čtrnáct dní dopředu, takže se připravuji, jak mám čas. Nejčastěji si udělám nějaké body o víkendu. Samotný výběr těch hostů je ale velmi složitý. Mluvím do toho já, dramaturg Miroslav Škoda a pak také Barbora Tachecí, která má samozřejmě také právo veta. Často se stane, že nad tím seznamem hostů sedíme i hodinu a přeme se, který host by byl nejlepší. Není to nic jednoduchého.

Který z hostů vás nejvíc překvapil ?
Každou chvíli někdo. Zrovna předevčírem mě například velmi překvapil Jiří Langmajer, kterého jsem vždycky měl za nafoukaného frajera, a on přitom byl úplně normální. Ale ono je to svým způsobem i nebezpečné – zvlášť u politiků. Ti vás totiž dokáží během několika minut získat na svou stranu. Ale co mě překvapilo úplně nejvíc, je to, jak přesně funguje bonmot, který jsem párkrát v životě slyšel – že čím větší hvězda, tím skromnější člověk. A naopak! Například když jsem dělal rozhovor s Milošem Formanem, měl jsem od jeho produkce povolených jen třináct minut. A že se to, panečku, dodržovalo! Za ním totiž stála Američanka s cedulkami, na kterých byly napsány minuty – 10 minut, 9 minut… A ve chvíli, kdy ukázala 1 minutu, jí Miloš Forman česky řekl : "Jdi do pr…, my si tady ještě máme co vyprávět!" No a nakonec jsme spolu mluvili víc než čtyřicet minut.

Povedlo se vám v rozhovoru někoho vytočit ?
Ano, Ivetu Bartošovou a Ilonu Csákovou (smích).

A vás někdo vytočil ?
Ne. Já se snažím být za všech okolností klidný, protože vím, že je to do jisté míry jenom hra.

Mám z vás pocit, že jste extrovertní člověk. Šel byste třeba do Big Brothera ?
(dlouho přemýšlí) Ne, i když jako divákovi se mi to moc líbí. Já bych ale asi neuměl s těmi lidmi vyjít. Mně třeba strašně obtěžuje, když u mě doma někdo spí. Když mi kamarád zavolá, jestli by u mě v Praze nemohl přespat, tak mu radši zaplatím hotel… A zadruhé hrozně nerad dávám najevo své emoce. Ale uznávám, že ten pořad má v sobě určitého ducha, něčím mě nesmírně přitahuje. Kdybych tam ale přece jenom šel, tak bych nesměl vyhrát "jen" deset miliónů, ale tři sta miliónů! Pak bych si koupil vilu na Petržalce v Bratislavě a sem jezdil na výlety (smích).

Od září máte v obnoveném Prásku svoji rubriku "Xaverův případ". Na co se můžou diváci těšit ?
Vždy půjde o nějaký případ, spor, problém nebo peripetii, které se týkají slavných lidí. Zkrátka o něco, o čem se mluví nebo mluvilo. My nechceme nic soudit, nic objevovat ani říkat nějaké hluboké pravdy. Budeme se prostě jen ptát obou zúčastněných stran, ale tak, že se jich zeptáme skutečně na cokoli. A na rozdíl od bulvárních novinářů nebudeme s tím obsahem nijak manipulovat.

Hlavní moderátorkou Prásku je teď Kateřina Hrachovcová. Co si o ní myslíte ?
Já ji mám rád a moc se na ní těším. A řeknu vám upřímně – kdybych byl já tím, kdo rozhoduje o tom, kdo bude moderovat Prásk, tak si vyberu jí! Myslím si totiž, že k tom u má blízko, že je s ní sranda a navíc je moc pěkná. Jsem přesvědčený o tom, že to bude dělat víc než dobře.

S kým byste si chtěl popovídat, kdyby to bylo možné ?
S Gorbačovem! Zeptal bych se ho, jak se spí člověku, který přehodil výhybku celého světa. Fascinuje mě, že on se v jisté chvíli rozhodl, že zatočí s dějinami – že zastaví expanzi komunismu. A dokázal to. Takových lidí moc není – napadá mě jen Fidel Castro, Niki Lauda… Rád bych také někdy udělal rozhovor s Mickem Jaggerem.

Máte ještě nějaký pracovní sen ?
Mám, ale nevím, jestli vám ho můžu říct…

Řekněte…
Mně by neskutečně bavilo uvádět Milionáře. To je doslova můj sen snů!

Otázky: Petr Brzokoupil