Sešli jsme se v rušné zahradní restauraci v centru Brna, Luboš pil minerálku, zobal zeleninový salát a já byl připraven na souboj se zkušeným talkmasterem.

Ty teď jedeš v minerálce a zeleninových salátech, co se stalo ?
Nestalo se nic, jen teď mám období, kdy žiju zdravě. Počítám, že mi to ještě tak měsíc vydrží ... taky chodím plavat a mám doma rotoped, krásně se na něho odkládá sako ... (smích)

Před pár dny se na Nově vysílal nový Prásk, pro který připravuješ hlavní reportáž. Co je teď pro tebe víc – televize Nova, nebo rádio Frekvence 1 ?
(smích) Nova nebo Frekvence, to je pro mě Sophiina volba. Nevím, to možná ukáže čas. Rádio je pro mě dnes srdeční záležitost, budu šťastný, když budu moci říci totéž za pár let o televizi. Rádio vidím jako usměvavou krasavici v nejlepších letech. Je to taková ta dáma, která je na vrcholu půvabu a sexappealu, ale přitom už ví, zač je v Pardubicích perník a jak se do lesa křičí ... Televize je pro mě teď středoškolská učitelka na začátku kariéry a po čertech rychle si u žáků získává autoritu?

Jaký je rozdíl mezi působením v rádiu a televizi, tedy na Frekvenci 1 a na Nově ?
Zeptej se mě za rok. Zatím mám jenom jeden zásadní poznatek – před Novou se líp parkuje.

O čem je vlastně nový Prásk, o legraci, nebo o vážné seriózní až investigativní reportáži ?
Nový Prásk je o legraci a taky o vážné, seriózní až investigativní reportáži. Já tam mám každý týden svůj "Xaverův případ", je to naprosto vážně míněná seriózní reportáž. Snažím se tam vypátrat podstatu sporu, konfliktu, skandálu, či třeba jen jakési životní peripetie někoho z mediálně známých lidí. Ani tak nehledáme pravdu, jako spíš odkrýváme okolnosti, na rozdíl od bulvárních novin nic nekomentujeme, s obsahem nijak nemanipulujeme, prostě se jenom ptám ...

Co Tě nejvíc překvapilo na Nově ?
To vím přesně. Byl to pro mě až šok, dostal jsem velmi volnou ruku v tom, jak budou reportáže vypadat. Nechali mě přemýšlet, tvořit a hledat, a teprve potom jsme dělali s režisérem a dramaturgyní spíš kosmetické úpravy.

Které z Tvých dalších aktivit se budeš muset vzdát, když Ti přibylo tak zásadní angažmá ?
Nechci se vzdát ničeho. To je důsledek toho, když člověk " ...co dělá, to dělá rád ...". Určitě dál budu psát pro New Express, v Brně dál pojede moje talkshow XaverCaffé a rád si půjdu občas zamuzicírovat s kapelou Malevil.

Máš ještě vůbec čas na nějaké osobní zážitky ?
Taky o tom někdy přemýšlím, ale jsou věci, na které si prostě udělám čas. Navíc z poslední doby mám hlubokých zážitků hned několik: Elton John v Sazka aréně, Cirk de Solei, Sluha dvou pánů s panem Donutilem v Národním, vystoupení Petra Jandy na festivalu ve Strážnici, grilované kuře ve Zlíně na náměstí, křenová omáčka v restauraci U Hartmanů atd ... Prostě umím žít ... (smích)

Nedá mi to nezeptat se, co Xaver a reality show ? Zajímá Tě to ?
Asi nejsem tak úplně cílová skupina, ale kvůli Regině jsem dvě noci nespal ... (smích). Pro mě je to velké poučení v mnoha směrech. Když se na to dívám, nutí mě to šíleně přemýšlet o sobě a řeknu pravdu, už jsem se několikrát sám před sebou zastyděl. Druhé poučení je spíš profesní. Zarazila mě síla toho formátu, např. jak to totálně odrovnalo a svlíklo do naha takovýho profíka jako je Leoš Mareš. Je mi ho až líto, do jaké křeče ho celá reality show dostala ... A podívej se na Terezu Pergnerovou, jak to prostě a jednoduše roznesla na kopytech, je v tom neuvěřitelně dobrá.

Co máš proti Leošovi Marešovi ?
Proboha vůbec nic. Vážím si ho. Je to chytrej chlap, fajn kluk, pracujeme u jedné firmy, dost často se vidíme, jen šlápnul na špatnej kámen, nic víc. Mně se to stalo už několikrát ... a každýmu z nás. Když se to rozneslo, že jde dělat Big Brothera, říkal mi jeden slavný český herec, že to nemůže dobře dopadnout a já se ptal proč. "Protože ví hovno o životě," zněla odpověď.

Jak jsi myslel, že ses u Vyvoleného Bratra zastyděl ?
Když ty lidi pozoruješ, tak ti dochází tvoje vlastní slabiny a chyby. Je to slabikář charakterů. Kolikrát dumám, jak bych se ve které situaci zachoval.

Šel bys moderovat Big Brothera nebo VyVolené ?
Nevím. Ale přiznám se, že, když mě na VyVolené pozvali na konkurz, tak jsem tam šel. (dlouze přemýšlí) Teď přemýšlím, co vím o životě ... (smích)

... a co říkáš na invazi nových televizních seriálů ?
Jo, tak pozor. O tom píšu článek do New Expressu a možná to stihnu ještě do uzávěrky. "Jmenuje se Jakub sklář – pramínek čisté vody".

Živíš se kladením otázek, existuje nějaká, na kterou jsi alergický ?
Jasně že jo. To Ti řeknu přesně: "Xavere, kdo vás v Křížovém výslechu nejvíc překvapil?" (smích)

A kdo Tě nejvíc překvapil ?
Janek Ledecký tím, že přišel o půl hodiny později, Tomáš Savka, že si dal nohy na stůl a tvářil se jako majitel diamantových dolů, Vendula Svobodová tím, že neuvěřitelně krásně voněla, Jana Bobošíková tím, že mi přinesla Studentskou pečeť a diář, Petr Jablonský tím, že o mě složil básničku a Petr Novotný, který si jako jediný host Křížového výslechu přinesl do studia svačinu.

Tobě není smutno, že žiješ sám ?
Je. Ale do nedávna jsem měl na terase sršní hnízdo, tak bylo občas veselo. Pak přišel deratizér, řekl si o 600 Kč, sršně zahubil a teď jsem tam úplně sám ... Zcela vážně o tom přemýšlím, jak tam jednou budu odcházet ze života a nikdo tam kolem mě nebude.

Myslíš, že existuje někdo, MIMO TĚCH SRŠŇŮ, komu jsi zásadně ublížil ?
(lehce nervózní Xaver dlouze mlčí a nechává si od servírky přinést jednu zapálenou cigaretu) Existuje. (zase dlouho mlčí) Ano, několikrát v životě jsem se zachoval jako idiot. A Ty ne?

Co znamenal Tvůj otevřený dopis Tereze Pergnerové v minulém čísle ? Že by ses do ní zamiloval ?
Ty jsi vůl. (smích) Nic jsi nepochopil. Zamilovat se do Terezy, to je blbost, není to ani technicky možné, ale potřeboval jsem v jisté chvíli prstem ukázat na člověka a sám sobě si pěkně potichu říct: "tady se koná festival pevné vůle, blbče, Xavere, idiote, kam ty se hrneš". To byl jiný mindrák, než si myslíš. Víš?

Jak mám rozumět té cigaretě, vždycky tak dvakrát za rok Tě vidím kouřit, v čem to je ?
Jsem tzv. sváteční kuřák. Musím na to dostat chuť a nebo když je nějaká vypjatá situace. Nebo taky, když mě někdo tlačí tvrdejma otázkama. Že?

To je tolik věcí, které nechceš, aby se o tobě vědělo ?
Tolik jich není, ale pár jich je. Vadí mi jakýkoli zásah do soukromí, např. si nemůžu zvyknout na to, že ke mně jednou týdně přijde paní a uklidí mi celý byt. Cítím se divně.

Nedůvěra? Máš někoho, komu věříš na 100 % ?
To kdybych neměl, tak nemůžu žít. Rodiče, sestra, Jarek Rác, Hubáčkovi atd. Věřím svým šéfům: Barboře Tachecí, Mirkovi Škodovi, Radkovi Johnovi. Jo a taky věřím tomu, že apoštolů není nikdy víc než dvanáct a že po kohoutím kokrhání přichází už jen ta hubená holka s kosou ...

Proč se ve všech rozhovorech bráníš tomu mluvit o politice ?
Nebráním se. Já jenom bezpečně vím, že s komunisty se nemluví a že Standa Gross je v podstatě hodnej kluk (smích). Například do XaverCaffe přijel. Mně stačí, když vím, koho budu volit.

Na co se nejvíc těšíš ?
Na Křížový výslechy, na Prásky, na XaverCaffíčka, na pár vystoupení s Malevilem, na zimu, na sníh, na Vánoce, na Silvestra, na Velikonoce a na to, jak pojedu v červnu 2006 s kamarádkou Janou do Bulharska do Ravdy.

Co tvoje zpívání, Ty sis nějak přestal s muzikou rozumět ?
Vůbec ne. Naopak. Čím míň příležitostí k hraní a zpívání mám, tím mě to víc baví. S kapelou Malevil, to je spíš hraní k tanci na plesech a tancovačkách, ale s klavíristou Petrem Svozílkem máme takový komorní pořad, kde s Petrem povídáme a já zpívám šansony. Mám už dva roky nabídku na desku, jen na to není čas.

Otázky: Václav Upír Krejčí