Petra Buzková – můj první host na Frekvenci 1 a můj první Křížový výslech . Už datum vypadalo podezřele: 2. 9. 2002. Něco málo po půl desáté dorazila ministryně školství na Frekvenci 1, letmo mi podala ruku, jako bych tam vůbec nebyl -  vítala ji Bára Tachecí ředitelka programu Frekvence 1 a sám náš pan prezident Michael Fleischman. Svůj krevní tlak odhaduji 390/240, míň to nebylo.  S paní ministryní jsme usedli do studia, ona mě během toho ještě asi třikrát dala najevo, že ji nějaký rozhovor vůbec nezajímá a že má spoustu jiné práce atd... Zkrátka idylka – ideální host na první vysílání. Prsty na mixpultu popojely směrem nahoru, nad hlavami se nám rozsvítilo červené světlo, poprvé jsem se nadechl, že položím na Frekvenci 1 svou historicky první otázku -  a paní ministryni hlasitě zazvonil mobilní telefon. Říkám: „Na Frekvenci 1 vítám ministryni školství ČR paní Petru Buzkovou. Dobrý den.“ Místo odpovědi se z éteru ozvalo šeptavým , byť zcela jasným tónem: „Prosím tě Aničko, já teď nemůžu, já jsem tady ve Frekvenci na nějakým rozhovoru... Na co jste se to ptal, pane redaktore?“  Jsem těsně před omdlením: „Vítal jsem vás tady na Frekvenci 1,  paní ministryně.“„Děkuji, dobrý den.“ stačila říci Petra Buzková a telefon jí zazvonil znovu.Prsty zase popojely na mixpultu směrem dolů, pouštím jingl a Boty proti lásce. Zlatá Přenosilová, napadlo mě.  První půlka rozhovoru připomínala atmosféru, jaká bývala za komančů ve fabrikách koncem kvartálu.„Máme půl jedenácté, ve studiu Frekvence 1 je s námi Petra Buzková, a teď krátké zprávy.“  Tomáš Krásenský přečetl zprávy a nějaká informace z nich paní ministryni teprve pořádně namíchla a já kladl první otázku druhé půlky. Nevím, jestli šlo o  chvilkové zatmění mysli nebo o počínající hraniční schizofrenii, ale přesně jsem řekl toto:„Tak co Petro, jak to vidíš dál, ustojí to ten Špidla nebo ne?“ … Bývalá místopředsedkyně Poslanecké sněmovny zalapala do dechu. Teď rozhovor plynul jak měl. Od té doby je Petra Buzková moje nejoblíbenější politička...