Moje novinky

Slunce, seno, Masaryk…

Už léta tvrdím, že na některé věci by se nemělo sahat. A když už, pak citlivě a v rukavičkách čistých jako okvětí bílé lilie. Pustit se do životopisného filmu o Janu Masarykovi je podobná odvaha, jakoby duo Jamaha v sobotu večer na Šlágru spustilo Bohemian Rhapsody nebo Satisfaction. Nejsem filmař ani kritik, ale umím si představit, kolik je to práce a času natočit – byť nablblý film. Takže většinou vydržím v kině až dokonce a doma u DVD taky dávám tvůrcům šanci až do úplného konce. Eufemisticky řečeno – snímek Masaryk se nepovedl.

Musí mi dát za pravdu každý, kdo film viděl a někdy před tím četl třeba Jan Masaryk – pravdivýíběh. Žijeme v období regulace (teda, pořád lepší než normalizace, ale v mnoha ohledech to vychází podobně…). Proč tedy neexistuje nějaký úřad, který by vedle kouření, billboardů u silnic, podávání šunky dětem ve školách či kvót na počet žen ve vedení ČSSD reguloval také – na které osobnosti historie lze „umělecky“ sáhnout a do jaké míry lze čirá fakta vytrhat z kontextu a zbulvarizovat? Nikdy mě zatím žádný film tolik naurazil, abych to musel někam psát, ale toto…

X.

Aby bylo jasno! V XTV šlo o život…

Několikrát jsem podobnou situaci zažil. Několikrát jsem také zalitoval, několikrát uznal chybu, ale nakonec bylo vždycky jasno. Tak to mám rád. Ostatně drobný rozruch pracuje v našich životech podobně jako nahrubo namletý barevný pepř na dobře uleželém steaku. Pro jistotu – aby byl můj krátký článek vyvážený a politicky korektní, uvádím pro jistotu variantu, aby také vegoši pochopili moji metaforu: Drobný rozruch pracuje v našich životech podobně jako několik kapek citronové šťávy (bio) lehce nakapaných na ovesných klíčcích (též bio) z farmářského trhu.

Tedy pozvání patnáctiletého politického komentátora do naší XTV, mělo být takovým kořením v záplavě zkušených a mnohdy i velmi mazaných hostů ze světa politiky. Ještě, když jsme pořad dotočili Martin Kubeš byl s výsledkem spokojen. Ale jen co jsme na Facebookovou stránku XTV přidali ukázku začala virtuální smršť Irma. Tisíc sdílení, tisíce lajků, několik stovek tisíc zhlédnutí, ale hlavně komentáře všemi směry. Od těch mírných, skoro až pochvalných a po ty sprosté, zlé, útočné. Ale tak to v socsítích chodí. A já mám teď plný mail i messenger zpráv. Ocituji tady do písmene jednu a věřte, že většina z nich byla v podobném tónu. Tak: Vážený pane Xavere, do teď jsem vás hodně uznával, ale dál už nemohu. Pozvat si proti sobě do studia patnáctileté ucho a očekávat argumenty. Co jste tak naivní – hloupý? Toto se vám holt nepovedlo. A co když ten chlapec ty diskuse pod články neunese a sáhne si na život? Vidíte kolem sebe málo takových případů? Omluvte se mu, video stáhněte a divákům to vysvětlete, že šlo o život. Máte ode mne poslední šanci. divák Milan z Pelhřimova.

Tak se vyjádřím alespoň takto. O život určitě nejde. Martin Kubeš je rozumný a chytrý hoch. Zajímá se o politiku a dobře ví, že politické debaty mohou být někdy expresivní. Věřím, že pokud bude mít on sám pocit, že v tom a v tom místě měl moderátor jednat jinak, řekne to. Dostane za pár měsíců nabídku na další kolo. Je nutno vědět, že nám nejprve poslal do redakce mail, kde rozhořčeně reagoval na jiný pořad a zdvořile si sám o rozhovor řekl. My jsme mu tu příležitost dali neb ji chceme dát vždycky každému u koho budeme mít pocit, že má o čem mluvit. Třeba se do budoucna najde nějaký senior atd. Uvidíme. Snad je teď jasno a kdo jste to neviděli ta celý záznam je ZDE.

A ukázka ZDE:

10. Pressklub s prezidentem…

Na Frekvenci 1 jsme vysílali již desátý Prezidentský Pressklub. Pozoruji u prezidenta jakýsi větší klid. Vysílání s Milošem Zemanem je vždycky zážitek a adrenalin… doporučuji celý záznam ZDE:

 

Kouření už jede…

„Takto nějak to mohlo vypadat za války, když se přenášely letáky. Co za války. Podobnou atmosféru pamatuji za komunistů, když se na večírcích vyprávěly protistátní vtipy nebo když se pokoutně šmelilo s toaletním papírem nebo s prášky na praní…“ toto mi šlo dnes hlavou, po té co jsem usednul ke stolu v útulné hospůdce, pár kilometrů od Prahy a pan obsluhující se mě velmi decentně a konspiračně zeptal, jestli kouřím. A pokračoval: „Víte, tady u vedlejšího stolu sedí společnost a do teď tady byli sami, tak jsem jim povolil kouření. “ Vřele jsem souhlasil a požádal o popelníček. Krásný pocit se vzpomínkou na pár porevolučních let. Tehdy to vypadalo ještě na svobodu. Na svobodu tu každodenní občanskou a také na svobodu podnikatelskou.

A potom – skvělá večeře, výborná káva, cigárko. Je to taková ta už od vchodu obyčejná hospůdka a Lenka Teska Arnoštová, ruku v ruce s panem ministrem Ludvíkem, to kdyby náhodou – mají pár metrů přes ulici restauraci klidnou milou čistou a hlavně nekuřáckou. Že?

Uprostřed té naší milé hospody byl gril, kde se topilo dřevem a že každý, kdo vejde do lokálu bude cítit kouřem bylo jasné. Protikuřácký zákon už platí a mě baví pozorovat ten odboj a snaha neřídit se zákony, které ve jménu dobra pro nás všechny zákonodárci připravili. Nemohu říct nic jiného, než že zákony se musí dodržovat. Bohužel to platí i pro zákony hloupé, neuvážené a populistické. Přál bych všem, aby zkusili tuto hospůdku navštívit, ale nemohu její název ani místo uveřejnit, připadal bych si jako konfinent.

X.

Jiří Babica v XTV o Zdeňku Pohlreichovi

Tak byl u nás v XTV Jiří Babica. Mám ho rád. Ani se mi nechce hodnotit, jaký je to kuchař, ale vím jistě, že je to fajn chlapík – co na srdci – to na jazyku. Někdy až moc… Málokdy se dívám na svoje povídání s lidma na XTV, ale Jiřího Babicu jsem si dal celkem s chutí. Ať je to jakkoli, příjde mi, že ve svých televizních pořadech nějak nemusel na sebe urputně stahovat pozornost. Na nikoho nepokřikoval, vyjadřoval se tak nějak slušně, nevyhazoval nic a nikoho z okna kuchyně, byť chápu, že ostatní televizní kuchaři jsou v rukou dramaturgů, režisérů, producentů, čísel sledovanosti atd.

Ale dílem s Jiřím Babicou jsme zase lehce „rozvířili vodu“. Tak třeba na www.blesk.cz nebo na www.express.cz 🙂 No podívejte se na Xtalk s Jiřím Babicou ZDE!

X.

Do Las Vegas – ZADARMO

Napodzim se naše osvědčená parta chystá opět do Las Vegas. Myslím si, že tentokrát to bude cesta mimořádně výživná. Mj. s námi pojede vítězka soutěže Czech and Slovak Photogirl. Ale opět má šanci někdo z široké veřejnosti. Stačí vytvořit zajímavou fotografii s moji knížkou – Moje Las Vegas a poslat ji na facebookový profil Moje Las Vegas a jste ve hře. Na stránce www.mojelasvegas.cz najdete přesná pravidla soutěže. Doporučuji to zkusit.

X.

Otec Vojtěch – host XTV

Už dlouho se mi nastalo, že by mě zpovídaný host donutil přemýšlet nad tolika témata. V případě Pátera Vagaie – Otce Vojtěcha jsem průběžně dumal až do pozdního večera. Za sebe musím říct, že tento rozhovor patřil mezi nejzajímavější. Tady nabízím odkaz na celý rozhovor – Vojtěch Vagai v XTV!

A nebo ukázka zde:

Ivan Vyskočil nezklamal…

Ivana Vyskočila mám rád. Určitě patří mezi nejlepší české herce. Ale hlavně – jsme roky kamarádi. Kdykoli se s Ivanem vidíme bavíme se skoro pořád o politice. Baví mě, jak umí pojmenovávat věci. Ne, že bych s ním ve všem souhlasil, ale líbí se mi, že se nebojí říkat věci naplno a nahlas. Kdysi jsem četl velmi osobní dopis, který Ivan poslal Miloši Zemanovi (dal mi ho přečíst Ivan). No bylo to výživné a hlavně objektivní. Škoda, že ho neuveřejnil. Mám za to, že by to vyvolalo cennou diskusi. Pozval jsem si Ivana Vyskočila do XTV a opět jsem nebyl zklamán. Doporučuji si vyslechnou celý rozhovor. Tak musím říct, že Ivan Vyskočil nezklamal… 🙂 X.

Beseda se čtenáři v Brušperku

Skoro bych si myslel, že každý kdo tráví hodiny, dny a noci psaním knížek potvrdí moji následující teorii: Druhým nejkrásnějším okamžikem každého pisatele je setkávání se se samotnými čtenáři. Tyto okamžiky spolehlivě porazí pouze chvíle, kdy dorazí na tzv. běžný účet honorář od nakladatele. Po té, co mi vyšla kniha Jak se vraždí v Čechách, dostal několik nabídek přijet za čtenáři na besedu. Od té doby jedu všude kam mě pozvou. V září 2016 spatřila světlo světa kniha Politické kauzy a objel jsem takových besed 27 během měsíce a půl. Směle teď radím všem tvůrcům – pokud můžete, neodmítejte setkání s lidmi, kteří jsou si ochotni vaše dílo přečíst a někteří dokonce i koupit.

Před pár týdny jsem dostal pozvání na besedu od Městské knihovny v Brušperku. Tak se i stalo. Mají tam mimochodem moc hezkou knihovnu, zjevně dobrého a schopného starostu města, velmi milou a šikovnou p. Kovalovou – šéfku knihovny, skvělé chlebíčky a koláče, výborné kafe a hlavně lidi se zájmem diskutovat o věcech. Musím tady zároveň poděkovat panu starostovi i paní Kovalové, protože nás nechali v knihovně natočit jeden celý pořad pro naši XTV. Rozhovor s Josefem Stojkou – předsedou Unie olašských Romů – najdete ho ZDE. No a když už jsme tam měli část techniky, kolegové Bohdan a Jakub natočili i podstatnou část následující besedy. Podívejte se… X.

Hantec Hlaváček – video, Vegas and company…

Člověk nemá před kamerou nic vyprávět, když ho zpovídá kamarád. Je to cesta do pekla. No. Respondent v tu chvíli změkne, ztratí ostražitost a rozpovídá se zbytečně… Honza Hlaváček je můj dobrý kamarád z Brna. Má svoji talkshow „Na šaukli“ což česky znamená „Na houpačce“. Honza totiž mluví výhradně brněnským hantecem, tak ačkoli jsme společně byli několikrát v Las Vegas, pořád mám někdy problém, pochopit, co mi říká. Jsme oba z Brna, nebo skoro z Brna, ale seznámili jsme se paradoxně na letišti v Los Angeles. Honza byl už dávno kamarádem s králem českých bavičů Novotným a ten spojil jednoho dne naše cesty za zábavou do Las Vegas. Honzu i jeho paní Janu (stařku – tak jí říká Hlaváček) jsem při odletu z ČR nějak přehlídnul. Seděli jsme s kolegy Milošem, Lukášem a Michalem Michalem na LAX a na něco se čekalo. Seděli zády k nám – muž a žena (Hlaváčkovi) a já jsem směrem ke kolegům pronesl tuto větu: „Kluci, chce to sehnat nějakýho magora, kterej se vydá přes celou tu příletovou halu do bistra a přinese kafe.“ Všichni tři pánové (jako vždycky v těchto situacích) předstírali náhlou ztrátu sluchu, ale v momentu se u nás zjevil muž – rifle, riflová bunda, pantofle ala Burda moden r. 1982, černé tričko s nápisem „Franta Kocourek je nejlepší… ať žije hantec“ a pravil: „Kolik cukru? A s mlíkem? Já tam hópnu.“ A tak se zrodilo naše kamarádství. Já jsem promtně Honzovi slíbil, že mu za to přinesené kafe promluvím na pohřbu. No sepisuji to tady proto, že zrovna píšu o velevtipné eskapádě maestra Hlaváčka do knihy Moje Las Vegas II. Trošku si tam brněnského šoumena vychutnávám, ale podívejte se na video, kde si vychutnává on mě. Hlaváčku, Hlaváčku – připravil jsem pro tebe velkou legraci do Las Vegas. Škoda, že po té letošní podzimní cestě už bude rukopis odevzdaný. Jak tě tak znám, ty mi na to určitě skočíš… X.

 

Jak si (ne)zakouřit v Las Vegas

Nabízím další ukázku z audioknihy Moje Las Vegas. Konkrétně u toho příběhu jsem dostal řadu dotazů, kolik je v tom pravdy a kolik tzv. umělecké licence. Tak tady musím říct, že sedí úplně všechno podle pravdy a není tady vymyšlené nebo přibarvené jediné písmenko. Tato část nese název „Kouření“ a je mj. velmi poučná… Kompletní audiokniha Moje Las Vegas je ZDE! X.

 

Jsem stejný úchylák jako Jan Saudek – pravila to žena z lidu…

Jak stárnu, tak se nerozčiluji, ale cítím v podobných situacích lítost. Můsím skočit za Janem Cimickým – určitě na to bude nějaká pilulka. Ale dnes. Např. pokud jdete na rutiiní schůzku do kavárny do obchoďáku, neočekáváte nic mimořádného. Chyba. Kráčím po chotbě až mě zastavila cca. 55-ti letá dáma. „Dobrý den, pane Veselý. Mám problém. Slyšela jsem ten váš dlouhý rozhovor se Saudkem.“ no znělo to velmi ostře a bylo zřetelné, debata směřuje ke konfliktu. „Jak jste mohl nezareagovat na tu pasáž, kdy ten sprosťák mluvil na téma ženy! Jste teď úplně stejnej úchylák jako Saudek.“ Byl to mžik. No stál jsem tam a nevěděl, co odpovědět. Vlastně jsem svého mistra Jana ani nedokázal ubránit… takže: pro mě bod dolů…

Jinak doporučiji pořad s Janem Saudkem na XTV.

Zde je ukázka z natáčení audioknihy Galerie Slávy – Jan Saudek

Jiří Kajínek – Doživotí – ukázka

Nečekal jsem, že můj názor na prezidentskou milost vyvolá takovou debatu. A v mnoha případech i vášně. No. Bez ohledu na to, že je to skoro deset let, co jsem psal knihu Doživotí, některé věci se prostě nezměnily. Zde je ukázka z audioverze knihy Doživotí. Můj psaný rozhovor s Jiřím Kajínkem čtou: Lukáš Janota a Michal Isteník. Doporučuji pozorně poslouchat. Celý rozhovor najdete na www.audioteka.cz  Mimochodem, o případu Jiřího Kajínka připravujeme jeden zasádní rozhovor na www.xtv.cz  X.

Milost pro Jiřího Kajínka – NE!!!

Proseděl jsem s Jiřím Kajínkem dlouhé hodiny. Byl jsem za ním několikrát na Mírově i ve Valdicích. Je to zvláštní člověk. Určitě patří k těm, kteří umí udělat tzv. první dobrý dojem. Připravovali jsme obsáhlý rozhovor do knížky Doživotí. Mimochodem – Doživotí už má svoji audiopodobu a nejdete ji ZDE. Ale zpět! Po té, co Doživotí vyšlo, dostal jsem nesčetně-krát otázku: Co Kajínek? Je vinen? Myslím, že o tom případu vím hodně. Věděl jsem ještě víc ve chvíli, kdy knížka vznikala. V principu si myslím, že by Jiří Kajínek neměl být propuštěn na základě prezidentské milosti. To je chyba jak Brno. Tento postup uškodí nejen panu Kajínkovi, ale v jistém smyslu nám všem. Mnohem čistější by bylo – otevřít znovu celý případ a začít od začátku. Tady tipuj vinen – nevinnen – 50 na 50. Mluvil jsem ve věznicích s mnoha odsouzenými, kteří o případu Kajínek vyprávěli lecos, ale skoro všechny informace patřily do kategorie „neověřitelné“. Jenže jsou tady ještě moje dlouhé rozpravy se samotným Jiřím Kajínkem. Narazili jsme totiž na řadu otázek, na které nechtěl odpovědět. In medias res: Netvrdím, že je Kajínek vrah. Ruku do ohně bych za něj nedal. Řadu věcí skrývá (byť s pochopením, v jeho situaci). Jedině obnova procesu ukáže pravdu. Milost prezidenta je špatně…

X.

Foto: Dalibor Puchta

Robert Vano – tak to ano…

Kdykoli se setkám s Robertem Vano – je to zážitek. Tentokrát jsme natáčeli pro internetovou televizi XTV. Robert je pro mě čítankovým příkladem, jak má vypadat americký důchodce. Ostatně ta lidská zkušenost a moudrost, která možná přichází až s věkem je právě u pana fotografa mimořádně důležitýn elementem. Ach jo… Kdyby takto – s rozumem – nahlíželo na věci víc lidí. Robert Vano bude mým hostem v XTV už brzy. Nenechte si to ujít…

X.

Las Vegas bude v XTV… možná…

Tak už zvolna pracuji na knize Moje Las Vegas II. Zrovna dnes jsem učinil dost významný krok. A to, že jsem přesvědčil pana nakladatele, že mu navzdory smlouvě mohu odevzdat rukopis o čtyři měsíce později, tedy do konce září. „Pane nakladateli, úplně to vidím, jak Las Vegas – dvojka zažije tzv. vánoční trh…“. Můj pan nakladatel je hodný…

Abych aspoň trošku ulevil svědomí, dopsal jsem dnes kapitolu o buffetech v Las Vegas. Teď už mám zmapované všechny. Jak já závidím Pohlreichovi, že může chodit po žrádelnách a dávat hvězdičky… Ach jo. Byl bych spravedlivý. No. Zatím nabízím ukázku z audioverze knihy Moje Las Vegas – právě kapitolu o buffetech. Mám k té kapitole trošku odlišný vztah než k ostatním. Psal jsem ji nad oceánem v letadle a je to z ní, myslím cítit. Celou audionihu Moje Las Vegas najdete na www.audioteka.cz.

Při naší poslední cestě do Vegas jsme s kolegy Jakubem a Bohdanem natočili celkem dost hezkých obrázků, a to právě i v pověstných buffetech. No snad to nějak půjde, ale je mohla odvysílat naše oblíbená internetová televize XTV.

Zde je ukázka z audioknihy Moje Las Vegas – Buffety

X.

 

Doživotí vyjde už potřetí…

Za pár dní vychází moje knížka Doživotí. Jedná se už o třetí vydání. To je pro autora největší radost. Knihkupci píší na internetu o Doživotí toto: „Zcela unikátní kniha, která nemá v Čechách obdoby. V českých věznicích žije více než třicet doživotně odsouzených vězňů. Všichni odsouzení odpykávají trest za hrůzné činy, které se zcela vymykají lidskému chápání. Ovšem jsou to stále lidé, kteří mají pocity, emoce a často i pocit nespravedlnosti s tím jak byl jejich proces veden. Autor Luboš Veselý se rozhodl pro velmi nelehlý úkol. Podařilo se mu přesvědčit mnoho kompetentních lidí, kteří mu umožnili osobní setkání ve věznicích a především dokázal přesvědčit vězně k autentické a otevřené zpovědi, která je základem této knihy. Máte tedy možnost číst výpovědi Jiřího Kajínka, Oto Bierdemana, Ludvíka Černého či posledního vězně odsouzeného původně k trestu smrti Zdeňka Vocáska. Nejedná se věru o veselé čtení, ale přesto je mnoha ohledech poučné a přínosné.“

Kniha Doživotí má svoji audio podobu a najdete ji na www.audioteka.cz a tady nabízím ukázku…

X.

 

Tak jsme natočili Galerii slávy – paní Müllerová!!!

Nějak poslední dobou dostávám málo kriticko-útočných mailů. Nemám na to žádné vysvětlení. Tak dnes se konečně urodilo :-). Zde je alespoň kousek:

„… a vrchol všeho je, natočit si o sobě pořad s sám se zařadit do Galerie slávy. Co o sobě vlastně myslíte? Kam patříte? Točte si o sobě oslavné rozhovory jak chcete, ale to, že si to musím kupovat je víc než drzost. A protože je moje žena stejně blbá jako Vy, musel jsem za to vaše žvanění zaplatit 8 EUR na iTunes a ještě to kráva do půl třetí v noci poslouchala. Toto už né!!! A teď jsem rozčílený ještě víc, protože jsem to začal poslouchat taky. Pane Bože! Já estét! Bylo tam několik pasáží, které jsem vzal na milost, skoro jsem si i říkal, že bych Vám jakousi invenci přiznal. Ale to ponížení!!! Já Vám zaplatím 8 EUR, když Vás nemám rád (a to od doby, kdy jste u nás v Pardubicích řekl, že Jiřiho Paroubka uznáváte a druhé ponížení, že to ještě sám poslechnu…“

No v podobném duchu ještě několik mnoho řádků. Mrzelo mě to, ake dost jsem se bavil. Tak zvažuji slavnostní křest mojí Galerie slávy v Pardubicích a hlavní bod programu bude navracení 8 EUR manželům Müllerovým. Křtilo by se Lexaurinem, ten by v této těžké chvíli pomohl.

No a druhá varianta, že bych pana pisatele pozval do naší nezávislé internetové televize XTV a tam by ten mail před kamerou přečetl a jak bych na něj odpověděl. Asi to zkusím. Já být na místě pana Müllera, okamžitě do takového dobrodružství jdu. Co?

Jinak všechny Galerie slávy najdete na audioteka.cz

Ale tu moji si raději nekupujte, mohli byste mít doma průšvih… 🙂

X.

Spustili jsme XTV.CZ – podívejte se…

Tak se nám po měsících příprav podařilo odstartovat malou, ale naši internetovou televizi XTV.CZ Hodláme s kolegy pravidelně přinášet debaty nad zajímavými tématy, které se týkají každého z nás. Nabízíme prostor pro rozhovor všem vlivným a zajímavým lidem. Budeme velmi rádi, pokud se na naši televizi alespoň občas podíváte nebo přispějete názorem nebo radou. Podívejte se na první hosty v XTV

X.

 

Rozhovor v Lidových novinách

Oproti vraždám se politické zločiny popisují hůř. Odehrávají se u kafe, říká Luboš Xaver Veselý

img_3708_fotor
LN: Kdybyste měl porovnat vliv, který měl Marek Dalík na Mirka Topolánka, s vlivem Jany Nagyové na Petra Nečase. Co bylo horší?

Samozřejmě Nagyová na Nečase. Protože on jí byl zcela oddán, kdežto Dalík a Topolánek byli parťáci. Představte si, že to řídila ta ženská. Doslova a do písmene. Jenom jak s Nečasem jednala! Představa, že předseda vlády zodpovídá za chod státu, výkonnou moc, ministry, a taková prapodivná existence mu do telefonu říká tak hrozné věci, že je neschopný a kdo ví, co ještě… Umíte si představit, že by tohle někdo řekl Paroubkovi? Nebo Zemanovi a Klausovi? V duchu si to představuju: na druhé straně telefonu je Paroubek – já myslím, že kdyby na něj nějaká ženská takhle spustila, tak se zastaví až v České Třebové!

LN: Marek Dalík nedávno nastoupil do vězení kvůli kauze spojené s nákupem pandurů. Věříte, že byl skutečně jediný, kdo se v ní ušpinil?

Nikdy mi nebyl sympatický. Má úskočný pohled a to nemám rád. Zato Topolánek mi sympatický vždycky byl a je. Protože to pro mě byla představa chlapa, který má řídit zemi. Umí být vtipný, vážný, umí se zachovat adekvátně v krizové situaci. Když se nad tím zamyslím, vlastně se dobře doplňovali. Jenže prostě nevěřím tomu, že politici mají své kasírtašky. Nevěřím tomu, že přišel Topolánek a řekl Dalíkovi: „Běž a řekni si o půl miliardy a pak se šábneme.“ Jestli to tak bylo, pak je to hrůza. Ale myslím si, že je to vždycky aktivita těch lidí pod těmi politiky.

LN: Když jsme u těch pochybných zbrojních zakázek, v knize popisujete také případ nákupu letadel CASA, ve kterém figuruje pro změnu tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová…

Parkanová je televize Šlágr české politiky. Není to zlá ženská, jako ředitelka mateřské školy by byla skvělá. Ale copak může být ministryní obrany? Parkanová nemůže být ani ministr pro vysoké napětí. Je jasné, že ji do toho někdo navezl. Otázka je, kdo to byl. Samozřejmě, že to směřuje k Miroslavu Kalouskovi. Jenže já vím jednu věc – a tu jsem se bohužel dozvěděl až poté, co byla kniha poslána do tisku – že Kalousek tam není úplně tím hlavním. A mně se hodně líbilo, jak se za Parkanovou pral. To by udělal málokdo.

Kdybych já měl tuhle kauzu soudit, řekl bych: ‚Paní Parkanová, tady máte na zmrzlinu a jste osvobozena.‘ Ano, všichni by se mi vysmáli, protože ve funkci leccos podepsala, ale ona je na pokraji zhroucení. Ona není ten dravec. Je to hodná teta. Mám doteď pochybnosti, jestli Parkanová vůbec věděla, jak ta letadla vypadala. Představa, že za celou partu, která za nákup může, půjde do vězení tato paní, která se bohužel připletla do velké politiky, ještě větším omylem se stala ministryní, to je mi líto. Kdyby byl fond na pomoc Parkanové, pošlu tam z vlastního 400 korun (směje se).

LN: Případům, o nichž píšete, se ve své době podrobně věnovala média. Mohlo by se tedy zdát, že už byly dostatečně zmapovány. Objevil jste přesto něco, co vás překvapilo, co jste nevěděl?

Nejvíc mě překvapili insideři. Lídé, co vidí do zákulisí. Vezměte si třeba okolnosti oné slavné lánské schůzky. O ní se doteď mluví jako o zásadní věci, která ovlivňuje dění uvnitř ČSSD a vůbec politiku. Přitom vůbec nebyla tak zásadní. Vlastně se na ní nic nedomluvilo. Nicméně jako historka mě velice baví. Když jsem plánoval křest této knihy, měl jsem plán, že na něj pozvu všechny účastníky lánské schůzky a nazvu ho Křest, který nebyl.

Jasně, je špatně, že její účastník Michal Hašek v televizi lhal, že žádná schůzka nebyla. Zaprvé ale politici lžou třikrát denně a zadruhé všichni dali slib prezidentovi, že o ní nikomu neřeknou. Přeci když spolu my dva zabijeme člověka a slíbíme si, že budeme mlčet, tak vás neprásknu. A zároveň mi velmi dobře informovaní lidé potvrdili, že o té schůzce věděl přímo předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a jeden z účastníků cesty do Lán, nevím který, tam jel jako Sobotkův člověk. Byl to podraz v podrazu, hra ve hře.

LN: Před rozhovorem jste mi říkal, že knížek bude celkem pět. Chystáte se v některém z dalších dílů zaměřit také na kauzu Čapího hnízda?

Stále čekám, co řekne OLAF (Evropský úřad pro boj proti podvodům). Čapí hnízdo je jako anexe Krymu nebo migrační krize – každý se k tomu vyjadřuje, každý o tom něco ví. Fám je kolem toho taky dost. Jak je to s dotacemi pro Agrofert, je mi záhadou, protože se kolikrát objevují úplně protichůdné údaje. Museli by mi napřed na víkend půjčit klíče od ministerstva financí, abych si to všechno zjistil a porovnal. Popravdě jsem si nedávno pouštěl ze záznamu Babišovo obhajování Čapího hnízda před sněmovnou. Něčemu z toho jsem věřil, něčemu ne. Politická kauza to určitě je a samotného by mě zajímalo, jak to bylo. Takže doufám, že se Andrej Babiš o tom se mnou bude bavit. Zároveň ale můžu říct, že se ho chci ve svém pořadu na Frekvenci 1 ptát ještě na jednu kauzu, kterou zatím neprozradím.

LN:Podle jakého klíče jste příběhy do knížky vybral?

Chci psát kauzy, které mě baví. Něco mě nebaví. Vezměte si třeba „zázračné“ zbohatnutí ministra dopravy Řebíčka. Kauza to je, ale bez omáčky. Přijde mi to, jako když přijdete do restaurace a nabídnou vám zeleninový salát. Ale já chci biftek! A hranolky, tatarku a coca-colu. Řebíčkova kauza je samozřejmě průšvih jako Brno, ale pro mě je to zeleninový salát. Biftek je Nečas nebo Rath.

LN: A co Vít Bárta se svými odposlechy a půjčkami vlastním poslancům?

Kapitola „Bártovy obálky“ mě nesmírně bavila. Tam je takového koření! Tady ten biftek máte ještě naložen ve výborné marinádě, která se jmenuje Marináda podle Kristýny Kočí. Tam je všechno, co tam patří – spousta absurdních postav. Samotný Bárta je dost zajímavý člověk. Má v sobě něco, co vůbec nedokážu pojmenovat. Vůbec nevíte, co si o něm máte myslet. Říká se, že na podruhé neuděláte dobrý první dojem. Ale já nikdy nevěděl, jaký dojem na mě vlastně udělal. Kamarádka psycholožka říká, že u něj jsou jen dvě možnosti – buď to má všechno přesně porovnané a nalajnované v hlavě a ví přesně, co dělá, nebo o sobě vůbec neví. Jedno z toho je pravda. A já si myslím, že to má dobře porovnané.

LN: Vaší nejúspěšnější knížkou jsou příběhy českých odsouzenců Doživotí. Jak byste porovnal rozhovory, které jste kvůli ní udělal, s prací na knize o politických kauzách?

To je zajímavá otázka. Jestli je totiž například Vít Bárta manipulátor, tak na Jiřího Kajínka nemá. Bárta proti Kajínkovi je četnická humoreska proti Mlčení jehňátek. Kajínek je manipulátor. Tenkrát jsem od něj odjížděl z Mírova a říkal si: „Je to chudák, za nic nemůže. Ještě dneska za něj půjdu protestovat před Úřad vlády.“ Samozřejmě, příběhy vrahů jsou obrovská tragédie. Zasahují rodiny obětí, ale i těch odsouzenců. Navěky je to poznamená, co je proti tomu případ Parkanová!

Pro autora knihy jsou určitě příběhy vrahů lépe zaznamenatelné, protože mají nějaký průběh, katarzi. Stane se zločin, pak ho policie vyšetřuje, jde to k soudu… Oproti tomu se politické zločiny odehrávají v kanceláři, u kafe. Popisují se hůř.

LN: Snažil se vám v souvislosti s vaší knihou někdo z dotčených vyhrožovat nebo aspoň „důrazně doporučovat“, abyste o některých věcech nepsal?

Podrobnosti nemohu říct, ale v den, kdy kniha vyšla, jsem měl dva zásadní telefonáty. V prvním mi jeden nejmenovaný politik říkal, že podává trestní oznámení a předběžné opatření soudu. Knížka ten den vyšla, takže musel být mezi prvními, kdo si ji koupil a přečetl. To mě potěšilo. V druhém případě jsem přes jistého člověka dostal vzkaz, že se na mě jeden pan ministr velmi zlobí. A že mi to může způsobit velké problémy. Jenže já nedám na vzkazy nějakých podržtašků.

Teď chystám druhý díl a začínají tlaky na něj. Dvakrát mi řekli skoro to samé a vždycky to bylo na jezdících schodech. Pokaždé se kolem prohnal člověk s telefonem u ucha a jakoby do něj říkal: „Není těžké napsat knížku. Najde se spousta hajzlů, kteří informace vynesou. Ale člověk také musí počítat s tím, že ho mohou čekat horké chvilky.“ A byl pryč. Stalo se mi to dvakrát v úplně identické situaci.

LN: Souhlasíte s oblíbenou frází ministra financí Andreje Babiše, že „všeci kradnú“?

Nemyslím si to. Většina politiků bude určitě poctivá, ale těch pár výjimek stojí za to. Když už někdo něco ukradne, je to astronomická částka. Ale nesdílím náladu, že jsou všichni podvodníci. Jsou politici, u nichž jsem přesvědčený, že jsou čestní. A hodně rád bych objektivně věděl, že je tohle moje přesvědčení pravdivé. Popravdě nemám pochopení ani pro zlodějinu dobře promyšlenou, elegantní a tzv. bez způsobené škody, ale nejodpornější jsou ušmudlaní zlodějíčkové na komunální úrovni. Tam se těch případů děje daleko víc. Budu o jednom takovém psát v dalším díle Politických kauz.

Natáčení 13. komnaty pro Českou televizi…

Česká televize o mě natáčí pořad 13. komnata. Pan režisér Koula, redaktorka Radka Červinková a mistr kamery Bohdan Zajčenko.

Nečekal jsem tak drsnou zpovědní show, ale zatím to vypadá mimořádně zajímavě. Raději ani nebudu prozrazovat hlavní téma, ale můžu říct, že naše natáčení pokračuje v příštím týdnu v Las Vegas…. Nechte se překvapit!

X.

img_1643 img_1691 img_1676 img_1648 img_1695 img_1649 img_1645

Jak se těží miliardy – rozhovor

V brněnské televizi jsme s panem redaktorem probrali moji knížku Jak se těží miliardy. Mám pocit, že tam zaznělo mnoho zajímavého.

X.

 

Galerie slávy – Václav Upír Krejčí

Natáčeli jsme další díl z cyklu Galerie slávy. Mým hostem byl Václav Upír Krejčí. Už brzy vyjde na www.audioteka.cz. Řekl bych smutná až mrazívá zpověď komika. Po natáčení mi Upír řekl, že takto otevřeně nikdy s žádným novonářem nemluvil… a to mu věřím.

X.

Rozhovor v magazínu MF Dnes

Rozhovor v magazín MF Dnes. Dlouho jsem se nasetkal s tak četnou reakcí. Dostal jsem nebývalé množství sms, mailů a zpráv do Messengeru. Budu rád i za váš názor…

X.

img_3509_fotor img_3510_fotor img_3511_fotor

Václav Klaus – narozeniny

Včera jsem moderoval narozeninovou oslavu Václava Klause. Nikdy jsem neviděl tak dlouhou frontu gratulantů. Zásadní pocit – nevypadalo to, že by tam byl kdokoli z hostů tzv. z povinnosti. Na pódiu jsem postupně přiváděl: Milana Knížáka, Pavla Béma, samotného oslavence, Lucii Bílou a Ondřeje Hejmu s celým Žlutým psem. Skoro si říkám, že takto má vypadat parádní mejdan. A člověk by si řekl – prezident. I sám Václav Klaus byl jiný než kdykoli před tím. Zajímavá zkušenost… Těším se na další kulatiny, pane prezidente…

X.

img_3494

foto: Jakub Černý

Pozvání do Las Vegas…

Pravidelně s naší partou jezdíme do Las Vegas. Ale naše parta je krom stabilního kádru pokaždé trošku jiná. Kdyby chtěl někdo s námi zažít Las Vegas, rádi příjmeme nové spolucestující. Troufám si neskromně říct, že nemůže být lepší průvodce hlavním městem zábavy než já… 🙂 Podívejte se na video.

X.

Kniha Politické Kauzy

… a kniha Politické kauzy je na světě. Knihkupci o v nabídkách píší toto:

Miliony v krabici od vína, kterou obdržel hejtman David Rath. Láska premiéra Petra Nečase k ředitelce jeho kabinetu Janě Nagyové, jež způsobila pád vlády. Podezřelé obálky šéfa Věcí veřejných Víta Bárty. Utajovaná, leč neutajená lánská schůzka místopředsedy ČSSD Michala Haška a jeho kolegů s prezidentem Zemanem, která měla vyhodit ze sedla Bohuslava Sobotku. Záhadná privatizace severomoravských dolů. Podivný nákup letadel CASA…
To jsou některé z kauz, které v nedávné minulosti otřásly českou politickou scénou. Moderátor a publicista Luboš Xaver Veselý jich v této knize shromáždil celkem jedenáct. Svého času plnily první stránky novin a uprostřed mediálního třeštění se často vytrácely souvislosti a smývaly rozdíly mezi padouchy a hrdiny. Ačkoli na ně česká veřejnost nezapomněla, dnes už si málokdo dokáže vybavit, jak ten či onen případ vlastně skončil a zda vůbec byli nalezeni a potrestáni viníci.

Luboš Xaver Veselý mapuje slavné české politické kauzy svědomitě a přehledně. A především s odstupem času, kdy už utichla mediální hysterie a s ní mnohdy divoké spekulace a manipulace s fakty ze strany nejrůznějších zájmových skupin.
Zdaleka ne všechny skandály popsané v knize mají dobrý, nebo alespoň nějaký konec. Spousta otázek zůstává nezodpovězena a několik let staré události mají přesah i do dnešních dnů – a to mnohdy větší, než si připouštíme. Právě proto si zaslouží, aby nebyly zapomenuty.

X.

Prezidentský Pressklub č. 7

Vysílali jsme další Prezidentský Pressklub. Miloš Zeman byl v mimořádně dobré náladě. Doporučuju poslouchat… X.

Betty – ukázka z Moje Las Vegas

Ukázka z audioknihy Moje Las Vegas. Právě kapitola s názvem Betty vyvolala velkou diskusi a pochybnosti. 🙂 Mnohokrát jsem čtenářům a posluchačům dokola odpovídal na otázky ve stylu: Opravdu se toto stalo? A odpovídám ano. Stalo. Doporučuji pozorně poslouchat, nebo číst… X.

Kdybych mohl být Janem Saudkem…

Jan je zvláštní chlap. Inspirativní, moudrý, neodhadnutelný, vnešený… Umí si užít života a zároveň někdy neví, co s ním. Je báječný společník, ale zažil jsem ho i v situacích, kdy marně skrýval smutek. Říká se, že za mimořádný talent se platí mimořádná daň. Často si kladu otázku, jak je tomu u Jana. Možná by to celé pojmula klasikova věta: „Jistější je zůstat, ale krásnější je skočit.“ Jedna z věcí, které řadím na seznam svých životních vítězství (mám také seznam proher), je moje přátelství s Janem Saudkem… Patří mezi mé vnitřně nejbližší lidi. Jednu věc mu opravdu závidím. Je to jeho schopnost dělat lidem radost. Tento článek pravděpodobně vzniká proto, že všem známých a kamarádům o tom často vyprávím a už je to možná nebaví. Nevím, do jaké míry má umělec úděl nebo povinnost zavděčit se svému publiku. Myslím, že většina z nich o tom ani nepřemýšlí, ale Jan tu radost vytváří mimoděk, nevědomky, bez kalkulace. Dostávám od Mistra občas dopisy s jeho slavnými malovanými obalkami. Je to vždycky svátek. Kdybych mohl být Janem Saudkem, dělal bych to samé. Jsem hluboce přesvědčen, že toto jsou přesně ty věci, které se člověku nějak obklikou vrací a snižují mu daňový základ… Věřte mi…

X.

Doživotí jako audiokniha

Když jsem psal knihu Doživotí, tušil jsem, že bude hodně lidí zajímat, ale nenapadlo mě, že sklidí takový úspěch. Tím myslím úspěch na trhu. prodalo se jí přes jedenáct tisíc a to v dnešních podmínkách opravdu potěší. Velmi si vážím také ceny E. E. Kische, která knížku ozdobila. Teď se Doživotí dočkalo své audioverze. Kopletní ji najdete ZDE.

X.

A nabízím ukázku:

Moje Las Vegas

Ukázka z knihy Moje Las Vegas

Las Vegas je skutečně kouzelné místo. Často a rád říkám: „Jeďte se tam podívat.“ Pokud počítám dobře, moje cesta v červenci 2015 byla v pořadí devátou, a jak plynul čas a návštěv Las Vegas přibývalo, uvědomoval jsem si, že jen těžko půjde obsáhnout v této knize všechno, co bych chtěl.

S trochou nadsázky občas vyprávím, že jsem byl vlastně poprvé do Las Vegas zavlečen proti své vůli. Může za to kamarád – bavič Petr Novotný. Před pár lety organizoval ve svojí agentuře zájezd, team building pro nějakou firmu, a zbylo mu jedno místo. V podstatě se rozhodnul, že tam s ním pojedu, s chabou výmluvou, aby si měl s kým vyprávět. A nedal mi nijak na vybranou. Znal číslo mého pasu z nějaké předchozí cesty a dokonce mi za mými zády vyjednal dovolenou. Nebyla to taková složitost, neboť jsme v té době byli oba moderátory Frekvence 1 a Petr vše vysvětlil našemu panu řediteli tak, že se jedná o překvapení. Vlastně jsem si až později uvědomil, jak dlouho jsem vzdoroval. Ještě den před odletem jsem vytáhl největší trumf: „Nemám vízum!“ Ale Novotný se ukázal jako zkušený harcovník. „Vízum není potřeba. Stačí tak zvaná Esta, a to už mám pro tebe vyřízeno.“

Nebylo úniku. Podotýkám, že patřím mezi armádu nešťastníků, kteří mají panickou hrůzu z letadla. Přesněji řečeno – patřím k těm, kteří se létat bojí, ale létají. Prosebně jsem volal kamarádu Honzovi Cimickému a naivně doufal, že mi předepíše nějakou pilulku. Nakonec to skončilo dlouhým telefonickým rozborem situace a zásadní rada populárního psychiatra zněla velmi neprůstřelně: „Víš, jak to udělej? Normálně vlez do toho letadla, sedni si na sedačku, připoutej se a počkej, až to přistane. Pak už to bude v pohodě.“ To mě uklidnilo. Není nad to, když má člověk vtipné kamarády.

Jenže v podstatě měl pravdu. Jako rozcvička – z Prahy do Curychu. Ty krátké lety celkem snáším. Z Curychu do Los Angeles to je čtrnáct hodin jedním tahem. Celkem to uběhlo, ale hlavně díky Petrovi. Pětinásobný Bavič roku mi vyprávěl historky, zajímavé úseky životopisu kapely Fešáci a tu a tam během vyprávění usnul. Chvíli jsem vždycky přemýšlel, jak by asi historka skončila, kdyby můj mittfahrer neupadnul do spánku. Ostatně ty mnohahodinové cesty z kontinentu na kontinent byly nakonec velmi užitečné. S Petrem i s ostatními kolegy, hlavně s Milošem a Michalem, jsme si hodně věcí řekli. Trošku mám za to, že ten pocit, kdy je člověk několik kilometrů nad zemí a někde vzadu v hlavě pořád visí obava – co když to za chvíli spadne, vytvoří atmosféru, kdy si řekneme věci, které bychom si na pevné zemi jenom mysleli. Dnes už mám za sebou řadu letů přes oceán nebo přes celou Ameriku a vím jak na to. Základ je dobrý parťák či parťáci na palubě, kamarádi u leteckých společností, tedy dobře vybrané místo v letadle, iPhone i iPad až k prasknutí dobitý energií, vlastní kvalitní sluchátka a oblíbená (taky vlastní) muzika a čtení.

Přistávali jsme v Los Angeles v den, kdy se večer předávaly Oscary, a tak jsme brali celkem sportovně ještě asi hodinové kroužení nad městem, než nás milostivě pustili dolů. Asi nevěděli, že v Boeingu 777 sedí česká áčková celebrita, jeden vystrašený, ale pobavený budoucí milovník jedné části Ameriky a několik natěšených nejlepších prodejců bůhví čeho.

Mít rád nebo milovat Ameriku, či jen její část, má pro nás Evropany lehce nahořklý začátek. Bez výjimky. Chcete-li mít Ameriku za milenku, připravte se na to, že ještě než vás pustí k sobě, bude dělat drahoty, nechá se chvíli dobývat, svlékne vás do naha a vydatně vás při tom poníží. Mám na mysli všechny ty potupné procedury, které zažíváme tradičně krátce po vystoupení z letadla. Ono ještě než nastoupíte do letadla, které míří do USA, zažijete několik chuťovek. Důkladná kontrola všeho, předlouhá fronta, všechno včetně obuvi do scaneru, často stěry z kůže na rukou kvůli drogám a pozor – mobil, notebook i iPad musí mít vždy dobitou baterii, to aby bylo možné zkontrolovat, co v zařízení je. Pokud s sebou do Ameriky chcete vzít vybitý mobil nebo počítač, zpravidla skončí v tratolišti dějin, a to velmi rychle. Zkrátka – čas na nabití už není, a tak zařízení buď zůstane navždy na letišti, anebo nikam neletíte. Jak prosté, ale účinné.

Vždycky mě při letištních anabázích napadne: „Že jsem nejel raději na Lipno.“ Ať jsme vstupovali na území Spojených států v Los Angeles, New Yorku nebo v Las Vegas – všude to bylo stejné. Už v letadle, nějak hodinu před přistáním, je třeba vyplnit svěží dotazníček s otázkami typu: Jste terorista? Kolik máte pohlavních chorob? Kdy jste měl naposled ebolu? Hodláte v USA páchat trestnou činnost? Jste očkovaný proti vzteklině? No, a pak většinou předlouhá fronta u imigračního úředníka. Waltman Novotný nás při každé cestě do Ameriky (po té první jich bylo ještě několik) otcovsky poučil: „Nesnažte se s úředníkem žertovat! Odpovídejte mu krátce a jasně na otázky! Nesmějte se! Neplačte! Netvařte se podezřele neutrálně! Nediskutujte! Pokud se vám nelíbí konkrétní úředník, nesnažte se počkat v představě, že půjdete k jinému! Nemějte ušmudlaný pas! Nezdržujte zbytečně! Myslete na to, že pokud řekne NE, je to konečné stanovisko, na které má právo. Jakýkoli náznak protestu znamená pár dnů v letištní cele předběžného zadržení, a pak cesta nejbližším letadlem zpět! Jak by řekl klasik: postrkem do republiky.“

Obecně máme takovou zkušenost, že o něco hladší průběh pohovoru je u pasažérů, kteří vůbec nemluví anglicky. Ale na druhou stranu úředníci bezpečně poznají, když jejich řeči rozumíte a tváříte se, že ne. Pak otisky všech prstů, dlouhý pohled do kamery, razítko a s velkou úlevou překročení na zemi namalované čáry. Vítejte ve Spojených státech amerických!

Naše první putování do hlavního města zábavy vedlo po trase Praha – Curych – Los Angeles – Las Vegas. V LA je také ledacos k zažití a k vidění, ale o tom až později. Každá naše výprava do Vegas byla vždycky parta více než deseti lidí a neznám za celou dobu nikoho, na koho by město hříchu, hazardu, luxusu a zábavy neudělalo dojem. Zážitek je o to větší, pokud do Las Vegas poprvé přijíždíte nebo přilétáte za tmy. Totiž za denního světla vypadá Vegas zcela obyčejně. Asi jako Čáslav v pondělí dopoledne. Jenomže okamžik, kdy z letadla poprvé uvidíte, jak Vegas zazáří, už vás nenechá nikdy klidným. Zaběhlá představa, že to umělé město v nevadské poušti je pouze obora pro patologické gamblery, je fatální omyl. Ano, hraje se všude, kam přijdete, a v kasinu jste tam vlastně kdykoli, kdy otevřete někam dveře. Ale hraje se tam nějak jinak. Když obejdete pár kasin, nemáte pocit, že jste právě zažili přehlídku pacientů z oddělení závislostí v Bohnicích. Hazard je v Las Vegas součástí zábavy. Mnohem výstižnější než slogan Las Vegas – město hazardu mi přijde Las Vegas – město zábavy. Jak nám říkal Petr Novotný poté, co jsme tam dorazili poprvé:… Více najdete v knize Moje Las Vegas Kniha / Audiokniha

Váš X.

Prezidentský Pressklub 6.

Na Frekvenci 1 jsme opět vysílali Prezidentský Pressklub. Opět živě ze zámku v Lánech. Pan prezident ve vynikající náladě. Doporučuji záznam k poslechu.

X.