U nás doma bylo tento týden veselo. Chlebíčky, šumivé víno, všeobecná radost. Tedy, u nás doma, tím myslím, u nás doma na Frekvenci 1. Pozor! V kanceláři samotného pana ředitele se mohlo kouřit a sám šéf podával popelníky a krabičku zápalek nepustil z ruky, aby nám všem mohl zapalovat. Situace, která se stává jednou za sto let. Slavili jsme velký přírustek našich posluchačů. Tak: Frekvenci 1 si naladí každý den o 117 tis. víc než při minulém měření. Celkem nás tedy poslouchá každý den něco kolem 2 milionů uší, což při předpokladu, že většina populace vlastní dvě, znamená to 1 milion lidí. Když jsem tu šťastnou novinku oznamoval paní prodavačce u nás ve večerce řekla: "Ty vole, to je dost..." Tak to nezbývá, než našemu panu řediteli pogratulovat, že? A také ho ujistit, že vede to správné médium. Protože, kdyby byl třeba ředitelem všelidové České televize, tak by ani takový veleúspěch nemohl slavit tak odvážně neb tam hrozí, že se rekormanka v hodu koulí špatně vyspí nebo se jí v pekárně spálí preclíky a už navrhuje odvolání šéfa. A když to nevyjde, aspoň po něm vrhne koulí nebo mu zamotá ruce a hlavu do zlatých řetězů a bude křičet: "Pozor, pozor to je taky Kočka..." a už jede. No nic. Na Frekvenci 1 je nám dobře, jsme tak nějak dobrý kolektiv, ale to ROH nám tam trochu chybí...Pokud se vážení čtenáři stydíte nám pogratulovat, udělejte to tak, že si nalaďte Frekveci 1 a my už to nějak přes ty vlny ucítíme... Tak Díky ... X.