90% Jiřího X. Doležala

O některých věcech se nemá žertovat. Třeba, že Taťána Malá bude ministryní spravedlnosti. Je to jako Modlitba pro Martu v podání Dua Yamaha. Dokonce Američan Michal mi poslal téměř výhružný mail… jako bych tu vládu sestavoval já. Ostatně stárnoucí seladon už dávno ví, že kombinace nezralosti, urputnosti a mimořádných ambicí může být smrtelná, a to nejen pro účastníky zájezdu. Toto byla jedna z nejostřejších porevolučních zatáček a zjevně i ABéčko pochopilo, že ne každý králík vytažený z klobouku se povede a že tady platí zákon vlčí smečky a že v rámci fungování potravinového řetězce požírá jeden organismus druhý… naštěstí. A jak říká kolega Bílek: „Kdo dřív umře, je aspoň dýl mrtvý…“ A zrovna v okamžiku, kdy se dává Taťána na ústup, vyzvedávám si na recepci Frekvence 1 obálku s dárkem od posluchače. Jistý pan RNDr. mi věnoval pozvání k jeho před přednášce na téma „Sociální smrt“. To nemůže být náhoda. Okamžitě hledám v mobilu co to ta sociální smrt je. Wikipedie o tom mlčí a nacházím jen drobnou zmínku – odloučení od blízkých, osamělost, společenská deprivace, často urychlení smrti fyzické. Jedu na pracovní schůzku někam k Benešovu, v autě si dávám ASPM, přemýšlím o smrti (sociální i fyzické) a myslím na stařičkou tetu, která mi kdysi říkala, že smrt usmiřuje. A měla pravdu. Zpráva z Brna: Zemřel Karel Burian, bývalý ředitel brněnského studia ČT. A tak myslím na Karla. Na to jak mě kdysi kamarádsky přijímal do rádia Petrov a jak mě za několik let vyhazoval z České televize a myslím taky na to, jak mi po několika dalších letech poslal hodně kamarádskou vysvětlující esemesku. A jsou to nakonec všechno drobnosti a kus štěstí, že to nemusela řešit až hodina usmíření. Propadám středně velké nostalgii, ale do toho mi volá moje kamarádka lékařka a protože patří mezi přední české proktology, její stanovisko, že všechno je v prdeli teprve dostává ten odborně věcný rozměr.

No, aby té smrti nebylo málo, na Facebooku na mě vyskakuje odkaz na asi relativně novou píseň Salieriho českého folku s názvem Miloš a zubatá. Písnička je to mimořádně tupá a zášť z ní stříká na všechny strany. „… zubatá už na hrad chvátá…“. A tak po té, co se kdysi Salieri vyblinkal na záda Amadea z Těšína, protože, jak víme – závist je někdy tak silná, že bere rozum a vkus, máme tady pachuť, které už nepomůže ani Stůj břízo zelená nebo „… brněnská radnice stavěná do vejšky…“. Novinka má na Youtube něco 600 zhlédnutí a tak si představuju, že si Salieri každý večer šupně dva Ibalginy, jeden Neurol a tajně si pustí Darmoděje. „Závist je průvodkyní slávy a lidé rádi utrhají na cti těm, které vidí příliš vynikat nad průměr.“ … a hádá se duše s tělem…

Andrej žádá o důvěru. Už dopoledne usedám k ČT 24, protože ve vzduchu cítím krev, pot i slzy. A taky že jo. Něco jako Superstar a když se na to dívám skoro celej den, je těžké vybírat. Nakonec bych ale nechal vyhrát duo Grebeníček a Chytrá Mirka, protože jejich společný rock and roll byl pro mě vrcholem. Jurečka s cedulkou má plné oči slz, protože mu osud naší země není lhostejný a jeden by mu na to málem skočil a jednu chvíli po jeho projevu to vypadá, že se bude příští sobotu znárodňovat. Andrej team má nakonec důvěru a zbytek ukáže čas. Jen to celé byla dost hořká pilulka a pro pozorovatele z venčí jistě i poučení, že i v politice je nutno umět prohrávat a přicházet o kšefty.

Kamarád Michal – Americký přivezl do Prahy kamarády – manželský pár. Pořád neumím v sobě potlačit tu odpornou závist, že má Michal americké občanství a já nejsem ani čestným občanem města Tišnova… No. byli jsme společně celé dopoledne v centru Nový Smíchov. Michal mě vylíčil coby slavného moderátora a autora knih a hrozně to všechno přeháněl a manželé tedy dostali dost zkreslené informace, kdo vlastně jsem. Ironie osudu: V kavárně přišly dvě dámy cca 35 let, podle přízvuku Ostrava na prázdninovém výletě do Prahy a žádostí o společnou fotku se mnou a už nebylo pochyb. Po té korzujeme cca po obchoďáku a debatujeme. Michal překládá:

Amelia: Už jsem se zdravil se třemi cizími lidmi. Proč?
Já: Toho prvního pána jsem znal, tak jsem ho pozdravil. A jinak jsem jen decentně odpověděl na pozdrav.
Amelia: Myslíte, že je to dobré?
Já: Myslím, že je to slušnost.
Amelia: A co kdyby vás pozdravil černoch?
Já: Nestává se to, ale také bych pozdravil.
Amelie: Tak to byste měl v Americe těžké.
Já: To jako proč?
Amelie: To je často provokace a začátek konfliktu.
Já: Dlouze mlčím…
A konečně ta debata nad tím, kdo kam patří, nepatří a končí to dlouhou přednáškou na téma pozitivní diskriminace a já se mnohým věcem přestávám divit.

Večery trávím každý všední večer na Frekvenci 1 a je to zábava mimořádná. Vlastně jsem překvapen s jakým zájmem se potkává moje dvouhodina mezi psem a vlkem. A největší atrakce je pravidelný posluchač Marek. Trošku magor, ale určitě ambiciózní a hodný chlapec, který má od všeho klíče. Mám jen obavu, že nastane den, kdy to lidi budou poslouchat kvůli Markovi a ne kvůli mě. Ale přežiju to.

V XTV byl po čase Jiří X. Doležal a jako vždycky, odcházím z rozhovoru poučen. Tentokrát vím, co je to entropie… Ten člověk umí nasírat lidi ještě líp než Pavel Novotný. A jak říkávala jistá Barbora T. je pro moderátora darem z nebes. Pro mě je to člověk, kterému dávám v 90-ti procentech za pravdu a to na mě dost.

2 komentářů k “90% Jiřího X. Doležala

Podělte se o Váš názor:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*