Las Vegas slzám nevěří

Následující řádky se nezakládají na pravdě. Osoby, místa i příběhy jsou smyšlené a jakákoli podobnost je čistě náhodná. Moje aktuální cesta Las Vegas má pořadové číslo 22. A začala skvěle. V našem letadle z Prahy do Curychu seděl nenápadně a skromně Mika Häkkinen. Jako správný fanoušek celebrit jsem požádal věhlasného pilota efjedniček o společnou fotku a bylo mi vyhověno. Jak je to milé.

Přicházíme s kolegy k letající plechové krávě, která nás má přenést přes oceán až do hlavního města zábavy, gemblu a skvělého jídla. Paní u přepážky – ještě než jsem stačil vytáhnou pas: “Že jste pan Veselý?” pravila. “No vidíš děvče, ale Miku Häkkinena bys nepoznala…” říkám si v duchu. “Mám tady pro vás dárek.” a tasila z podpultu podezřelou žlutou obálku. A v ní krásná kresba Las Vegas a Tobleronka od pana Pipiše. Josefe děkuji!!!

A pak už se náš A 330 kolíbal směrem na Grónsko a pak dolů k Vegásku. V letadle přemýšlím, kolik lidí jsem už za ta léta do Las Vegas přivedl. A taky dumám nad naší aktuální partou. Vypadá takto: Dva podnikatelé s manželkami a dospělými dětmi, kolegové z XTV , paní Alice, ředitel pobočky FBI v Tachově, kamarád Karlos, svěží maminka se synem z Olomouce, přízrak 5. B., Dáša Nováková a Stáňa Poláková, Alan Delon ze Silůvek, Lukáš Trs, vítězka soutěže Photogirl, manželé Mannerovi, pan Pavel (volí lidovce a přesto je to fajn chlap), Standa z Prahy, Standa z Brna a s jistou dávkou poníženosti a pokory též zmiňuji soudruha ředitele naší XTV. Citelně mi tentokrát chybí Míra Roa a profesor Zelí. Dream Team! A já – žvanil, tichý pozorovatel, a ač cynik – samodojímací typ.
Cesta skvělá, rychlé ubytování, připravené vstupenky na show, Bohdan v podezřele dobré náladě a Las Vegas 22 začíná… Ale hned první den – problém. Potkal nás zločin v jeho krystalické podobě. Bude z toho stěpná samostatná kapitola v knize Las Vegas 2, tak tím tady nebudu zdržovat. Bude se to jmenovat Vegas slzám nevěří. Půjde vlastně o klasickou detektivku, ve které hlavní role hrají: touha po uznání, cukrová vata, špunty do uší, pseudologia phantastica, GIPS, moderní zpravodajská technika, tým elitních právníků, Duo Yamaha, Jolanda… a nakonec i Mikuláš.

Las Vegas nezklamalo. Skoro bych řekl – je v nejlepší formě. Hned první večer Willie Nelson v Cosmopolitanu a byl to zážitek roku. Starý pán (právem patří do kategorie legendy legend) zazářil jako neon na Golden Nugget a sázel hit za hitem. Ve chvíli, kdy došlo na Always On My Mind, přišly první slzičky dojemná epizodka u východu, kterou si též ponechám do knížky.
Den třetí: Po poledni jsme skupinově prověřovali nový buffet v resortu Caesars Palace, který jsem neznal a Karlos ho už z předchozích cest označoval za nejlepší… a to se muselo zkusit. Karlos měl pravdu a jen z nostalgie jsem jsem zatím na trůnu nechal Wynn, ale Caesars je druhý. Píše se mi to těžce, protože tím odsunul buffet v Cosmopolitanu až na třetí místo a Mirage má bramborovou, ale nedá se nic dělat. Takový je život. Večer Le Reve a všichni zúčastnění (jako vždy) v němém úžasu. Za odměnu pak večírek – s Las Vegas u nohou v City Center.

Den čtvrtý: Většina výpravy odjela zkontrolovat Grand Canyon, přehradu pana Hoover a tak vstávám v poledne, na iPadu si dávám kousek nějakého Jaromíra Soukupa a odjíždím do centra mezi spoluobčany. Jíst, odpočívat, míchat kafe, sbírat inspiraci do Las Vegas a na dvě ryze pracovní schůzky. Na pokoji ve Stratosphere hraje z počítače Jaromír Nohavica a zrovna zpívá o tom proč Las Vegas slzám nevěří. Já už to vím dávno.
X.

4 komentářů k “Las Vegas slzám nevěří

  1. Skvělá reportáž,bylajsem tam také několikrát,dokonce jsme kdysi jeli na raftech řeku Colorado,od Vás Xavere,to vždy čtu s velkým potěšením,právě na Floridě.Pekne si to uzijte,s úctou,Lida Toflova…Liberec

Podělte se o Váš názor:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*