Mezi nohy intošky a šmírování

Tak jsem byl po čase opět za svými čtenáři. Tentokrát mě pozvali na besedu do knihovny v Ostravě Vítkovicích. Pro každého autora je setkání se čtenářem nejdůležitější fáze, protože až tady se většinou v plné nahotě ukazuje, co lidi skutečně zajímá a nakonec i to, kde soudruh autor udělal chybu. A nebo ještě hůř, co se psalo zbytečně a nebo zgruntu blbě. Beseda skvělá, pravda několik lehce nepříjemných otázek, např. „Kdy si hodláte doplnit vzdělání ve věcech kolem mnichovské zrady?“, ale v zásadě setkání milé, příjemné a uznalé. Mimochodem – už jsem dostal termín na besedu na stejném místě na únor 2020. Jenže život je plný paradoxů a tady to nastalo až překvapivě. Totiž ty nejzajímavější chvíle toho dne jsem zažil po cestě do Ostravy a zpět.

Tak za prvé: Na palubě Leo Expresu mě oslovila studentka. Dvacet jedna jar, vypadala na patnáct a alma mater – filda na UK. A pravidelná divačka XTV, což v principu potěší… ale ty intelektuálky. První vlažná sprcha – „Dívám se na vás hlavně kvůli panu Hejmovi…“ pravila, když jsme míjeli Ústí nad Orlicí. „Doufám, že vystoupíš v Olomouci… i s Hejmou, ty krávo…“ říkám si v duchu. Ale protože boží mlýny někdy berou klienty i mimo pořadník, tak ji stevardka během pár minut nešťastně vylila kafé do klína i s mlékem… Projevil jsem mírnou účast a cítím, že spravedlnost někdy existuje. Jenže budoucí filosofku zjevně společenská kalamita neodradila od další společenské konverzace. „Proč ta vaše generace zvolila Zemana?“ ptá se intoška s ještě teplým kafem v rozkroku. „Madam, ptala jste se na to doma? Vaši rodiče mohou být tak v mém věku, ne?“ a zřetelně cítím, že mě začíná srát. A pak poslouchám asi deset minut výlev na téma, že my co jsme vyrostli v komunismu, vlastně už ani nemůžeme jinak a nakonec prý není jiná možnost – počkat až vymřeme. Olomouc hlavní nádraží a dívka nevystupuje. Stevard mi nabízí kávu. S poděkováním odmítám, jsa poučen. Než přijedeme do Ostravy ještě si vyslechnu, že nemám důvěřovat médiím, že jediný český politik, kterému lze věřit je Dominik Feri, že jistá cesta k sebepoznání je veganství a že je smířená s tím, že její rodiče skončí v pekle. Asi kvůli tomu Zemanovi.

Za druhé: cesta zpět. Regiojet je o hodně horší než Leo, ale jsem v kupé jen já a odhadem pětatřicátník s iPadem mini v ruce. Sedí naproti mně. Venku je tma. V okně se mi parádně zrcadlí display pana spolucestujícího. V přítmí kupéčka bohapustě sleduje porno. Některé výživné scény si vrací i několikrát za sebou. Po půlhodině jízdy mám absolutní jasno v jeho sexuálních preferencích. Přichází slečna průvodčí, přináší vodu a klade nebezpečný dotaz, zda nechceme v kupé rozsvítit. Říkám, že je mi to jedno, abych zachoval svoji novinářkou nestrannost, ale ve skutečnosti se modlím, ať zůstane tma, protože by skončila zábava a hlavně bych ani nevěděl, jak ten příběh lásky a vášně na obrazovce iPadu dopadne. Zhruba v místech, kde při dopolední cestě zasáhla intošku káva z kelímku do rozkroku odchází gentleman na toaletu i s iPadem mini. Prostě je třeba se smířit s tím, že moje dnešní dávka emocí skončila. Spolucestující se po pár minutách vrací z toalety a tablet odkládá do tašky. Jenže některé situace třeba dohrát do konce. Vytahuji svůj iPad a snažím se najít ten správný úhel, aby kolega viděl, že okno Regiojetu je lepší než zrcadlo… A aby pán pochopil, že jsem taky nepřijel do Prahy na Babetě, pročítám si rozhovor s Pavlem Novotným, což je svého druhu taky pornografie…

X.

Jeden komentář k “Mezi nohy intošky a šmírování

  1. Zážitky z cest. No co dodat? Ale to snad ani za komentář nestojí. Hlavně, že jste dobře dojel Xavere.

Napsat komentář: Anonym Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*