Slunce, seno, Šmarda…

Pravidelně mám koncem školního roku obavy, že v létě bude nuda. ČT nevysílá Máte slovo, rodina z vedlejšího bytu je na letním bytě – tedy nezažívám ani pravidelné noční hádky a popůlnoční usmiřování v přímém přenosu, a navíc Praha je podezřele průjezdná a člověk je všude tak nějak zbytečně rychle. Naštěstí je tady Šmardagate a MPVV (ministerstvo pro výběr výpalného) aspoň opakuje Nemocnici na kraji města. Mimochodem ten Šmarda je jako Cvach – všichni se ho chtějí zbavit, a nikdo neví jak. Miloš nabral na síle, Okamuro se jako vždycky v těchto situacích uklidilo někam do závětří a v takové situaci já poruším jedno ze zásadních pravidel – „je-li jakákoli politická krize, zásadně nechodit do kaváren na Malé straně.“ U vedlejšího stolu dva zákonodárci. „… a řeknu ti přesně, jak to chodí. Maláčová vždycky někomu vytrucuje nějaký prachy, a než se stačí vychcat, Bába udělá tiskovku a řekne – zase jsme přidali důchodcům nebo kriplům…“ (doslovná citace). A to už pak člověka nic nepřekvapí. Jak říkal kdysi doktor Kravka: „Jediné, co té pakáži nechybí, je sebevědomí.“ Ale abych byl upřímný, poslední dny jsem mimořádně pečlivý k telefonu, abych měl stále plnou baterku, protože tak nějak cítím, že kdyby náhle Bába (jak říkají kluci z Topky) zavolal, že mám vzít tu kulturu, tak musím být přece v pohotovosti. Ostatně ani moje posluhovačka by jako výběr nebyla špatně už proto, že loni před Vánoci byla se synkem v Divadle Spejbla a Hurvínka, což je jako kvalifikace na ministra kultury až až… Chlapeček je ADHD, ale dobře, byť nepřesně si pamatuje a pořád opakuje, že chce kamarádit s Kurvínkem. Sakra, koho mi ten Šmarda pořád připomíná. No nic.

Jenže já – starý harcovník, umím žít, a to i v okamžiku, kdy moji vlast ovinula mračna. Na Xaver Live na YouTube jsem si na živák pozval Romana Horkého, což pro mě byl pramínek čisté vody a taky Romeo a Romeo na konci listopadu. Všem ten stream doporučuji. Romantika, vzpomínání na Bůčka, bardovy prsty jak utržené z řetězu, Zrození hvězd, dojemná paměť národa na Sdružený závodní klub pracujících v Tišnově a nakonec nevyslovený, že si už nikdy nebudem říkat „třeba“ ale vždycky „ano“, jak pravil blahé paměti Mirko Ryvola. „Toto je můj svět,“ řekl jsem v pořadu trošku necitlivě vzhledem k aktuální politické situaci. A ne že by to diváci a posluchači přehlédli. Na Andělu jsem potkal Honzu Cimického a žádal ho o nějaké uklidňující molekuly pro případ, že by se Kurvínek nakonec opravdu stal tím ministrem. Jenže Honza tento můj požadavek vyhodnotil jako pokus o legraci. Jen se zasmál, zeptal se, jak se mám, a odkráčel směr Knížecí – jako by žádná Hippokratova přísaha neexistovala. A pak, kdo tady co ohýbá… Ale ještě téhož dne dorazil do XTV Jaroslav Hutka, což není tak srdeční záležitost jako Roman, ale nakonec jsem musel uznat, že jsem ocenil, že přišel. Nemusel. Celkem statečně snášel moje tvrzení, že Nohavicovi ublížil a Udavač z Těšína není hlavně dobrá písnička a jeho hudební útoky na Zemana taky nejsou žádné výstřely z Aurory. Celý rozhovor najdete ZDE.

A moje prázdninová hudební jízda pokračuje, a ještě zdaleka nekončí. V Českém rozhlase jsem měl Jardu Samsona Lenka, kterého mám úplně normálně lidsky rád. Vyprávěl o vzniku písničky Katka. Tu holku Samson miloval, jak to nejvíc jde… „…tak opravdu z lásky… dvakrát, či třikrát to né, i jednou je dost…“ pardon – to jsem musel. No, já tu situaci před třiceti lety pamatuji moc dobře. Protože řidič té obří tatrovky byl pár dnů doma z vojny, řidičák si udělal tam a na Mendláku zastavil Katce přímo na hrudníku… No jo, ale my ostatní bojujeme dál, a než se vydáme za Jardou Rácem za Jefem, za Bernym, za Bůčkem, za Alenkou, za naší babičkou, za Velkým Petrem a za Martinem, musíme ještě chvíli tančit mezi mikrofony.

Tak nám ty prázdniny na začátku začínaly jako košilatá letní komedie a teď, když tady dělám inventuru prvních dní, cítím to jako nahořklý koktail instantní romantiky, melancholie, vzpomínek a nespravedlnosti s příchutí pravé člověčí nasranosti. Je úterý 16. července 2019 2:11 hod. Mám poslední tři Camelky, venku je krásná letní noc a Šmarda není ministrem. Pouštím si v iPadu vlastní hudební mix, který mám už dlouho vyrobený na lety přes oceán. „Máš všechny trumfy mládí a ruce čistý máš…“ tak to nemá. „Už nejsi žádný elév…“ tady bych taky pochyboval. Ale to už tam skáče Calvera. To už je lepší. „Jsem tajnej americkej agent Šmardo, pomodli se naposled…“

X.

2 komentářů k “Slunce, seno, Šmarda…

Podělte se o Váš názor:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*