Štikovi jsou Pumprdentlich

V televizi vykřikuje nějaká paní Štiková, že musí mít dobrý mediální obraz. A má pravdu. Říkám si, jak je možné, že televize, která uměla vytvořit fenomém Zdeňka Pohlreicha a umí ho udržet, krmit a prodávat, udělá tak brutální chybu. Podíval jsem se na Štikovi čistě ze zvědavosti a jak by řekl Ota Pavel – Pumprdentlich. Být člověkem, který tuto snůšku banalit, nudy a neumětelství pustil na obrazovku – už stojím na Nuseláku. Na druhou stranu, abych byl vyvážený (skoro jako kazatel Vašek v neděli v poledne) musím přiznat, že mi psal můj dobrý kamarád Michal – američan, protože už má občanství, že „… vy jste tam totiž všichni Štikovi…“. Mimochodem Michal na mě po mailu útočil už před parlamentními volbami, že jestli nebudu volit Piráty, tak jsem vlastizrádce a teď v posledním psaní čtu mj. toto: „… jenže já to s tou vládou ještě nevidím. Nikdo příčetný už přece nemůže socíkům věřit. Vsaď se, že to Babiš požene vejš, tím myslím k novejm volbám. A do nebude hezkej pohled na výsledky. Japonec skončí úplně a BabišJugend (tím myslí američan Piráty pozn. aut.) zklamali totálně, že?“ No a to je ten rozdíl, když cvrkot u nás někdo pozoruje zvenku. Když si pročítám moji korespondenci s Michalem, mám pocit, že některé zprávy ani nepíše on, ale že to za něj píše někdo jiný, stejně jako statusy na Facebooku Kateřiny Valachové…

Do XTV mi přišel mail, pro změnu, od nějakého pana Krátkého, který mi chtěl představit svůj politický program. A tak jsme si volali, málem jsem u toho hovoru polknul lžičku od kafe a pak jsem to ještě dostal všechno písemně. Začíná to takto: „Jmenuji se Michal Krátký je mi 49 let. Jsem nový český král a chci dobře a spravedlivě vládnout v české zemi ku prospěchu českého lidu. Nejprve bych se ale chtěl stát dvakrát prezidentem a pak, až budu mít zásluhy o vlast a osvědčím se, tak mám v úmyslu nastoupit na český trůn.“ píše pan Krátký, když představuje svůj politický program a pak ještě přidává pod kotel: „Chtěl bych, aby se obnovil Sovětský svaz. A chtěl bych dále, aby se částečně vrátil komunismus 80. let, který nás opět sjednotí a zajistí občanskou a národní bezpečnost, ale nebude se znovu znárodňovat majetek, a bude náboženská a občanská svoboda. Dík komunismu se staneme opět silnou zemí, jako jsme byli tehdy, ale teď nejsme.“ a pak pan Krátký vysvětluje další politické vize a závěru už jede ostrejma a píše: „Hodlám vstoupit do politiky a jednat o tom všem s lidmi na Hradě, s panem prezidentem Zemanem, prezidentem Putinem, prezidentem Porošenkem, s prezidenty Višegrádské čtyřky, paní Merkelovou a dalšími významnými lidmi doma i ve světě.“ A jak říkají šoumeni – velké finále: „Jsem Žid a chci být synem Václava Havla, pokračovat v jeho díle a dokončit ho tak, aby pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí, jak to pan prezident vždy říkal.“ V mailu ještě autor připojuje několik svých básní a tady je ukázka:

Rusku a ne Ukrajině,
teď slyšte, lidé vážení,
patří tento kousek země,
vzdor světovému mínění.

Ukrajina zem tu získala,
za své věrné spojenectví s Ruskem,
když však spojencem být přestala,
musí ho vrátit s nulovým ziskem.

Chruščov jí ho neměl nikdy dát
a bylo chybou, že se tak stalo,
Ukra. se Ruska neměla vzdát,
pakli však, tak Rusko si ho vzalo.

Pana Krátkého zveme do XTV, snad na ten rozhovor dojde. A mail s novou politickou vizí přeposílám za oceán Michalovi. A když už jsem tady rozjel tu poetickou linku, nesmím zapomenout, že na prvního máje mi vehnal slzy do očí i člověk, o kterém jsem si to teď myslil, že je prototypem ryzího pragmatika, ale když to pomůže u voličů, zabrousí se i do romantiky. A tak aby to nemohlo být zapomenuto, opisuji z Facebooku:

Pavel Bělobrádek – V tvých jabloňových očích                   

V okvětních lístcích tvých řas, jsou vepsány všechny verše světa                                             
Když se tvoje ruka do mé vplétá a vlasy ti na ramenou rozvoní
… příchází čas včel jabloní a nás

Moje jabloňové oči to vidí tak, že na světě už nejsou žádné jistoty, a že jsem spíš hlavnímu lidovcovi věřil jeho slavné výroky o černých pasažérech společnosti, o samoživitelkách, které si mají najít chlapa a o chcípání psů. Ale člověk má právo na změnu, že? Začíná mi chybět do sbírky nějaká báseň od paní Štikové, nebo aspoň od Pepy Kokty. Ale na to stopro dojde. V této zemi nikdy nebude nuda…

 

X.

Podělte se o Váš názor:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*